Jak se chovat ekologičtěji, lépe k našemu prostředí, druhým a sobě? Dnes mám pro vás zcela jednoduchý tip, který dokáže transformovat naše životy a svět okolo nás. Tato rada zní:
OPOUŠTĚJTE JAKÉKOLI MÍSTO TAK,
ABY BYLO V LEPŠÍM STAVU,
NEŽ KDYŽ JSTE DO NĚHO VSTOUPILI.
Co to konkrétně znamená?
- Když odcházíte z místnosti, narovnejte jednu dvě věci nebo ukliďte "o něco více", než v jakém stavu místnost byla, když jste přicházeli.
- To platí i o veřejných místech. Můžete narovnat časopisy v čekárně nebo vyrovnat židle v restauraci, když odcházíte. Utřít stůl ve veřejné jídelně. Na chodbě vašeho paneláku otřete pavučinu, které si všimnete (místo lamentování na uklizečku), zvedněte kus smetí, dejte na stěnu pěkný obrázek. Proč by to mělo být nevhodné nebo nedůstojné?
- Když stojíte ve veřejném prostoru (např. čekáte na tramvaj), vyhoďte na chodníku se válející odpadky do koše. Odstraňte větev, která překáží. Zvedněte pohozenou jízdenku a vyhoďte ji. Lidé se na vás možná budou dívat divně, ale jděte jim příkladem – představte si, jak by veřejný prostor vypadal, kdyby takové chování bylo normou – jedná se o pár pohybů, na které má každý čas, protože tramvaj ještě nejde.
- A totéž můžeme provádět v prostoru sociálním: zkuste, aby druhý měl po setkání s vámi o něco lepší náladu, o něco pozitivnější myšlenky… než když vás potkal. Stačí jen pár slov navíc. Něco říci, co byste jinak neřekli. Něco neříci, co byste jinak řekli.
- Nezapomínejte, že i u lidí, které vůbec neznáte, můžete zlepšovat jejich "prostor" – pusťte je do dveří (klidně i když jsou mladší), usmějte se na ně, řekněte jim něco povzbudivého, nabídněte svou pomoc, když vidíte, že hledají cestu nebo se nemohou vyznat ve zboží v obchodě. Nebudujte sebevědomí na tom, kolik takto v sociálních výměnách dostanete, ale kolik naopak dáte.
- Děkujte lidem za věci, které považujete za samozřejmé. Poděkujte (a rozlučte se) s řidičem autobusu, průvodčím ve vlaku, číšníkem. Zajděte za kuchařkou v kantýně a poděkujte, když vám chutnalo. Nechovejte se jako trapní snobi, kteří vyžadují ve službách, za které si platí, úklony. Chovejte se přesně naopak – kultivujte vděčnost za to, co vám druzí poskytli, byť je to jejich profesí, a dejte jim to najevo. To vás promění lépe než desítky hodin psychoterapie.
- Když odcházíte z prostoru, kde jste pobyli déle (opouštíte hotelový pokoj), zkuste jej alespoň trochu uklidit.
- Když odcházíte z pracovní pozice, kde jste byli několik měsíců nebo let, zkuste donést ostatním chlebíček, doma upečenou bábovku nebo malé dárky. Nechovejte se stylem "po mě potopa".
- A v neposlední řadě – dělejte to i ve světě virtuálním. Zamyslete se, jestli stávající diskuzi na facebooku nemůžete na závěr (až emoce ochladnou) přece jen dovést k smířlivější pozici, jestli nelze někomu poděkovat, popřát, vyjádřit podporu – za něco, co považujete za samozřejmé. To také může být pozitivní využití sociálních sítí – nikoli jen k šíření nespokojenosti a jízlivosti. Zkuste o stupeň ubrat, jinde o stupeň přidat.
Když cokoli z toho zkusíte, uvidíte sami především to, jak dobrý pocit ve vás tyto aktivity zanechají. Stáváte se spolu-zodpovědnými za stav světa, nikoli tlacháním a srdceryvnými obrázky sdílenými na facebooku, ale opravdovou aktivitou. Nemusí to být zásadní akce, na kterou nemáte čas. Stačí jen pár pohybů, pár slov, které ale zopakujete za chvíli, za hodinu, dvacetkrát denně, tisíckrát za rok. Tím se mění svět.