Proč studujete? Jedině pokud to víte, budete vědět, zda jste na dobré cestě

Dnes se chci obrátit především k mladším čtenářům (studentům), ale i vy starší se můžete zamyslet s námi – a pokud nestudujete, vztáhněte si otázky třeba na svou současnou profesi.

Zeptali jste se někdy: proč studujete? Nejedná se mi teď o jednoduchou odpověď typu “baví mě to”, nebo “přece nepůjdu pracovat do supermarketu”, ale o hlubší zamyšlení. Důvody, proč se lidé rozhodnout něco učit, jsou totiž různé. Ne všechny však spějí ke stejnému cíli: Chcete-li najít životní smysl a naplnění, je dobré se nad svými motivy zamyslet – mnohé nás totiž mohou vést cestou přesně opačnou, tedy směřovat vás k povrchnosti a prázdnotě.

  • Studujete proto, abyste získali práci, nebo abyste získali odbornost, kompetence, dovednosti?
  • Studujete proto, abyste měli v ruce papír, diplom, certifikát, nebo abyste hlouběji rozuměli světu a dokázali jej tak proměňovat v lepší místo – v jakékoli pozici, kterou jste si vybrali?
  • Studujete proto, abyste nějak utloukli čas mezi pubertou a mladou dospělostí, nebo abyste zkoumali, co vám pestrost intelektuálního světa může nabídnout a co vás přitáhne?
  • Studujete proto, protože “to” studují všichni, které máte rádi (vaši kamarádi, vaši spolužáci, vaši kolegové) a protože se s tím člověk “obecně dobře uplatní”, nebo studujete proto, že jasně vidíte své talenty, preference, svůj způsob zájmu o svět – a tento obor je s nimi v souladu?
  • Studujete proto, že vás prostě nenapadá, co jiného byste měli studovat (tak chudou máte duši), nebo protože nedokážete vydržet pár dní, abyste o svém oboru v kavárně vzrušeně nediskutovali, nepřečetli novou knihu, nepřemýšleli o něm daleko za povinné penzum výuky?
  • Studujete proto, protože jednou budou druzí uznale kývat hlavou (před panem doktorem, před panem ředitelem, před velkým umělcem), nebo studujete prostě proto, abyste se stali lepším člověkem?

Stará moudrost říká: “Když přijde mnich do hospody, dělá z ní svatyni. Když přijde opilec do chrámu, dělá z něj hospodu.” V oblasti studia a vzdělávání myslím platí totéž.

Koneckonců už na vysoké (střední) škole najdete klasické “kariérní” typy, pro které není nic podstatnějšího, než splnit, odevzdat, nezadat si, zaměřit se především na přízeň těch, kdo mají moc. Pak zde máme typy “šedých myší”, pro které je hlavní nehádat se, projevit se jen tak, jak je vyžadováno, stát vždy raději uprostřed, neupozorňovat na sebe zbytečně.

Nechci takovéto lidi odsuzovat, každý máme právo vybrat si svou cestu. Je však důležité si uvědomit, že právě těmito motivacemi (volbami) si nastavujeme život. Jsou to motivace, které nás neopustí tím, že ukončíme studium – čemu jsme jednou uvěřili, co se nám jednou osvědčilo, půjde s námi dále. A nejsem si jist, nakolik mají tyto typy “kariéristů”, “šedých myší” či drobných “každodenních oportunistů” potenciál potkat se s hlubokou životní radostí, smyslem a naplněním.

O hloubce svých cílů (tedy hloubce svého života) rozhodujeme daleko dříve, než si často myslíme. Myslete na to včas, milí studenti.