Jak připravuji workshopy

 

 

Přemýšlel jsem, co se snažím do svých workshopů především vložit. Jak si vybírám témata? Proč k nim volím právě daný přístup? Proč mám k některým tématům blíže a o jiných se mi učit vůbec nechce? Uvědomil jsem si, že rozhoduje především kombinace pěti faktorů:

1. Originalita, odlišnost, individuální přínos

Rád zpracovávám témata nanovo, jiným přístupem, nebo je obohacuji odlišnými pohledy. Nejen pro kurzy, ale i obecně jsem si vždy vybíral ta témata, o kterých se domnívám, že jsou

  1. pro kvalitu našeho života mimořádně důležitá, ale
  2. nevidím, že by nabídka vzdělávání/poradenství v této oblasti byla dobře zpracována nebo dostačující.

Zjistil jsem, že kombinace obojího je pro mě obvykle motiv vytvořit nový kurz (nebo napsat nový článek…). Přesně tímto způsobem jsem si vybral kdysi svou první specializaci (hledání povolání). Dnes je nabídek kariérního poradenství spousta. Ale v dobách, kdy jsem začal na toto téma číst první studie, byla podobná nabídka takřka nulová.

Uvědomil jsem si také, že ze stejného důvodu se mi příliš nechce vstupovat do témat, která vnímám jako důležitá, ale myslím, že nabídka vzdělávání je dostačující (například vztahy, komunikace, prezentační dovednosti, sebepoznání…). Vždy bylo pro mě důležité vybírat směr, ve kterém mohu mít největší individuální přínos: pokud vidím, že jej velmi dobře zpracovává mnoho kolegů, raději odbočím na méně prošlapanou cestu

(A v této souvislosti mě napadá, že rada “hledat svůj největší individuální přínos” je i jedna z důležitých zásad, kterou rozebíráme během nového workshopu Jak se rozhodovat)

2. Můj osobní zájem o téma

Ještě než se pro dané téma rozhodnu, musí především platit, že je to oblast, která mě osobně oslovuje. Otestuji si to obvykle tak, že si uvědomím, že už jsem o něm obvykle dost nastudoval, často jej řešil během individuálních konzultací nebo v osobním životě. Hned na začátku své lektorské činnosti na volné noze jsem si dal zásadu, že budu připravovat pouze takový typ workshopů, kterých bych se sám rád (třeba někdy v minulosti) zúčastnil. A toho se dodnes držím s ohledem na obsah i na formu.

Když se ohlížím zpět, zjišťuji, že toto rozhodnutí jsem učinil na základě tří zkušeností:

  • S vědou. Mnoho let jsem pracoval ve vědeckém výzkumu a viděl jsem, jak je důležité jít do hloubky a jakémukoli problému pečlivě porozumět. To jde ale jen tehdy, když jste pro dané téma opravdu zapáleni. Zde jsem poznal, jaký je rozdíl mezi marketingovými chlapíky, kteří se holedbají “znalostí mozku”, a mezi odborníky, kteří mu skutečně rozumí (a podotýkám, že absolutně mezi experty na lidský mozek neřadím sebe). Je totiž rozdíl mezi zapálením pro sebeprezentaci a zapálením pro znalost tématu. Své workshopy jsem vždy chtěl realizovat pouze v oblastech, pro které cítím osobní zápal.
  • S běžnou výukou. Několik roků jsem učil na vysokých školách a ani mně se nevyhnula známá past učitelů, kteří musí pokrývat mnoho širokých témat: Ve středu jsem si něco poprvé nastudoval (a nikdy předtím neviděl), abych ve čtvrtek předstíral, že tématu rozumím. Tato zkušenost byla pro mě natolik negativní, že už jsem ji nikdy nechtěl opakovat – jakkoli si myslím, že je v mnoha oblastech výuky naprosto v pořádku – učitel zde nemusí být expert, stačí, když dobře vysvětlí i omezenou látku. Rozhodl jsem se, že budu vždy nabízet pouze to, o čem se domnívám, že chápu dostatečně do hloubky.
  • S vlastním psychoterapeutickým výcvikem. V něm jsem zažil, jak zajímavě lze skupinově “vyučovat” témata, o kterých se nesnadno mluví, která se často obtížně uchopují a která leží daleko více v rovině našeho prožívání než “mluvení o nich”. Přesto to šlo. Odtud jsem převzal přesvědčení, že na většinu psychologických témat lze připravit zajímavý workshop. Jen to možná chce být trochu kreativní nebo zpočátku více zkoušet a zamítat. Mé workshopy se vlastně svou formou (experiment-sdílení zkušeností-teorie, a tak stále dokola) tomu, co jsem zažil ve výcviku, docela blíží.

3. Vysvětlení principů

Z vědecké praxe jsem si přinesl zásadu, že se vždy budu snažit vysvětlit dané téma do hloubky a zaměřovat se nejen na osvojení důležitých dovedností, ale také na důkladné vysvětlení principů, proč jsou dané techniky účinné. Pokud totiž chápeme principy, můžeme si vymyslet další libovolné techniky, které budou sedět na naši situaci a individualitu (a k tomu účastníky svých workshopů často vyzývám).

Vždycky mě odpuzovaly pozvánky na kurzy typu “Vše prakticky využitelné. Pouze praxe, žádná teorie.” Přišlo mi to absurdní, jako bychom mediky první den vzali na operační sál a nechali řezat. Chápu, proč tomu tak je: Protože účastníci kurzů mají s “teorií” špatné zkušenosti – je jim vykládána bez propojení, jak se v reálném životě ukazuje a jak ji můžeme využít. To však není chyba teorie, ale vyučujícího.

Z mnoha desítek zpětných vazeb, které jsem během kurzů sesbíral, si zatím myslím nikdo nestěžoval na to, že by dobré vysvětlení principů bylo zbytečné. Naopak, mnozí účastníci toto vnímají jako hlavní přidanou hodnotu mých workshopů. A tím potvrzují, že mezi lidmi není hlad pouze po “praktických metodách”. Ano, lidé chtějí účinné metody. Ale nejúčinnější metody jsou ty, u nichž chápeme jejich principy.

4. Propojení nových výzkumů a tradičních přístupů

Opět se zde myslím ukazuje má vědecká minulost. Nemám rád marketingová klišé, která se snaží prodat knihy/kurzy především pomocí hesel typu “co nám říká neurobiologie” nebo “podle nejnovějších poznatků kognitivní vědy”. Mám smutnou zkušenost, že tak nejčastěji činí ti, kteří o mozku a vědeckém výzkumu nevědí vůbec nic.

Přesto (vlastně právě proto) se snažím nové a důležité výzkumy obvykle přinášet, ukazovat vám je a upozorňovat na to, co nám říkají a jak těchto poznatků můžeme využít. Mnohé z nich jsou nesmírně zajímavé. Zajímají mě také výzkumy typu “Jak lidé obvykle řeší tento problém/toto téma? Jak k němu přistupují ti, kteří jim úspěšně projdou?” I ty se ve workshopech snažím ukázat.

Fascinuje mě také, jak mnohé zkušenosti starých tradic (kulturních, zvykových, spirituálních), jsou často v naprostém souladu s nejnovějšími výzkumy. Právě tato propojení jsou podle mého názoru největším důkazem, že fungují. Právě taková propojení se snažím hledat a nabízet vám.

5. Nadhled

I osobně rád vnímám věci z nadhledu. Myslím, že jej ve svých životech (i v jednotlivých životních tématech, tedy tématech našich kurzů) dokážeme zaujmout díky dobrému pochopení principů, ale také díky určitému odstupu a nebrání se smrtelně vážně. O obojí se snažím: prezentovat téma do hloubky (alespoň jak to v omezeném čase jde), ale ukázat také na nutnost vnímat jej v perspektivě, ve vztahu k ostatním aspektům života a možná i trochu s humorem.

Kde vidím největší hodnotu workshopů?

Nejsou mi sympatické obchodnické triky stylu: “inovativní přístup” nebo “jedinečná metoda myšlenkových vzorců (TM)”, které se vás snaží přesvědčit, že nakoupit můžete kvalitně jedině tady, nikde jinde to nejde.

V praktické psychologii už bylo všechno objeveno. Není to stavba jaderné elektrárny. Jsou to často poznatky selského rozumu a životních zkušeností těch, kteří touto cestou prošli, rozumně strukturovány, citlivě vybrány a užitečně vysvětleny. I když se pro vás snažím vymýšlet nové metody a vlastní techniky, nedomnívám se, že se jedná o něco, co by nedokázal vymyslet nikdo jiný. Myslím, že hodnota mých workshopů je v něčem jiném – v propojení:

  • nových vědeckých poznatků a starých tradic a kulturních zkušeností
  • praktického využití a teoretického pochopení
  • užitečných rad a dovedností, ale i vysvětlení principů za nimi
  • pozitivní otevřenosti ke změnám, ve kterých žijeme a které se dějí, s nutností nepropadat každé módě a ponechat si schopnost rozlišovat to podstatné (které se nikdy nemění).

Samozřejmě toto je můj vnitřní pohled. Chtěl jsem v něm ukázat, jak ohledně uvedených témat přemýšlím, co volím a jakými zásadami se nechávám vést při jejich přípravě. Zda je to vidět i navenek, případně jak se mi to daří, můžete posoudit jedině vy – účastníci kurzů, čtenáři, klienti.