Jak vypadá psychologické poradenství?

Poradenské setkání se vnější formou podobá jakémukoli jinému rozhovoru – podobnému, jako vedete s přáteli v kavárně nebo s kolegy v kanceláři. Hovoříte o své situaci, prozkoumáte své názory a možnosti.

Psycholog vás přitom často vrací k vašemu uvědomění, upozorňuje na aspekty problému, kterých si nevšímáte, sděluje vám své hypotézy a postřehy, a pomáhá vám k vytvoření nových myšlenek, které poté společně zkoumáte. K tomu využívá specifických metod. Pomocí těchto otázek a zvýšeného uvědomění přicházíte na nové souvislosti, některá témata uzavíráte, jiná otevíráte. Zkoumáte své pocity, typická chování a přesvědčení a začínáte si uvědomovat jejich význam v daném problému.

První setkání

Během prvního setkání máme čas na vzájemné představení – klient obecně popíše svůj problém a hlavní témata. Poradce mu klade doplňující otázky, případně představí metody, které by pro daný okruh témat použil. Následně se pustíme do práce a klient zažije ukázku toho, jakým stylem postupuji.

První setkání je chvílí pro zodpovězení vašich případných otázek a nejasností. Je také důležitým testem, zda se klientovi bude s psychologem dobře spolupracovat, zda si s ním porozumí. Pokud ne, je samozřejmě v pořádku, pokud se rozhodne v dalších sezeních nepokračovat. V tomto případě vám rád pomohu najít jiného odborníka, případně sdělím tipy na kolegy, kteří by vám mohli pomoci.

Konzultace nemusí mít jen formu opakovanou, pravidelnou a dlouhodobou

Někdy klienti přicházejí pouze na jednorázovou konzultaci s jednodušším problémem – např. žádají zpětnou vazbu, mají obecné dotazy k tématu, v němž se potřebují zorientovat. Takové poradenství také rád poskytnu s tím, že v případě zájmu nebo potřeby mohou opět – nepravidelně – přijít. Nepotřebuji stanovovat žádný “pevný počet” setkání, na které se musíme dopředu domluvit. Frekvenci i délku setkání domlouváme v průběhu naší cesty – pokud má klient pocit, že mu pomohlo už jedno setkání, můžeme se např. domluvit, že zkusí závěry, na které jsme přišli, pár týdnů aplikovat v životě, a následně se ozve pro dodatečné setkání.

Jiní klienti se objednávají nepravidelně – dle potřeby, tak jak se v jejich životě objevují nová témata. Nemusíme (ale můžeme) tedy stanovovat žádné pevné plány a cíle. Terapie by neměla být umělou situací a měla by kopírovat život, tak jak se svými problémy přichází (i je odnáší).

Složitost témat i doba setkávání je velmi různá a individuální. U některých klientů, kteří požadují hlubší osobnostní proměnu, se setkáváme pětkrát, desetkrát i více; s jinými dospějeme k cíli třeba jen po dvou setkáních. Vše záleží na tom, jak hluboké a složité jsou vaše otázky a cíle. U psychoterapie se obvykle setkáváme jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní, v případě jiné než psychoterapeutické práce se můžeme setkávat méně často. Žádná striktní pravidla zde nejsou určena a snažím se vždy přizpůsobit náš plán tak, aby byl co nejvíce efektivní a užitečný.

Poradenství není jen konverzací

Během našich setkání se nevěnujeme pouze povídání. Někdy experimentujeme a zkoušíme si dané situace naživo. Prozkoumáváme třeba uvědomění konkrétní emoce (které se v poradenské situace často neliší od těch “reálných”), nebo zkoušíme nové chování: Chce-li si klient zkusit oslovovat cizí lidi, vyrazíme do ulic. Chce-li zájemce o práci zkusit, jak se zeptat na volná místa u vytipované společnosti, vezmeme telefon a voláme. Chce-li obchodník znát můj názor na jeho prezentační dovednosti, nechám si od něj předvést prodejní prezentaci. Samozřejmě rád poskytnu zpětnou vazbu a rady, jak postupovat lépe.

Podobných technik je celá řada. Celá poradenská situace je cestou, kdy během opakovaných setkání a konverzací postupně vstupujeme do hlubších aspektů daných problémů. Často se zdá, že chodíme v kruhu, ve skutečnosti jsme ale ve spirále. “Řešení” často přichází nenadále, nelogicky; jindy zase jen velmi pozvolna a z nepředpokládaného směru. Psychologie není stejně technický obor jako třeba oprava automobilu, a o (vnitřní) překvapení v ní proto nebývá nouze.

Poradenství není návštěvou u lékaře

To, co poradenské sezení rozhodně není (a jak si jej mnozí lidé nesprávně představují), je situace, kdy si psycholog vyslechne váš problém, zeptá se vás na pár otázek, a poté vám řekne, co vás trápí a proč a co byste měli dělat.

To je představa, která vzniká na základě zkušeností s jinými odborníky (právníky, lékaři), kteří takto přirozeně postupují. Psycholog může samozřejmě také udílet rady a říkat svůj názor, ale to obvykle není aktivitou hlavní. Pracuje podobně jako chirurg, který vykoná operaci, a udělí na závěr pacientovi pár rad, jak přizpůsobit životní styl tomuto výkonu – hlavní práce chirurgova (i psychologova) je jinde. U psychologa je situace jiná v tom, že na takovéto “operaci” aktivně spolupracujete. Hlavní práce psychologa leží v podpoře komunikace, uvědomění, generování alternativ, v podpoře vhledů do řešení problémů a ve správném směrování klienta k tomuto uvědomění a k těmto vhledům.

Psycholog je samozřejmě odborníkem – klient ale nepřichází na přednášku. Kdyby pouhá znalost problematiky byla účinná ve vyřešení jeho problémů, pak by si mohl doma přečíst učebnici psychologie. To je však stejně neúčinné, jako pokus odstranit zanícené slepé střevo tím, že si přečtete lékařskou učebnici. Musíte na operaci. Psycholog je odborníkem v oblasti mentálních, mezilidských a dalších operací. Odborníkem na kladení otázek, na sledování a zesílení procesu změny. Zná a užívá metody, které mohou pomoci.

Hledáte aktivní poradenství, nebo chcete jen vyslechnout?

Styl každého psychologa je specifický – neexistuje žádná “univerzální” psychoterapie nebo nejlepší poradenský přístup. Bylo vytvořeno mnoho – často vzájemně nesourodých – psychologických škol a metod, z nichž si psychologové vybírají podle své osobnosti a přesvědčení. Osobně dávám přednost aktivní psychologické práci (hledání řešení, dialog, aktivní poradenství, analýza situace, experimentování atd.) před pouhým pasivním nasloucháním a tichým doprovázením klientova vyprávění. Tomu odpovídají metody, které pro práci využívám (kontrola vědomí, na řešení orientovaný přístup, moderní přístupy KBT terapie, mindfulness, Gestalt přístup, behaviorální modifikace).

Výhodou moderních aktivních metod (které vybírám na základě vědecky ověřené účinnosti) je poměrně krátká doba a efektivnost poradenství, obzvláště pokud je zaměřeno na specifický problém – takové poradenství typicky trvá mezi 2-5 setkáními, ale výjimkou nejsou ani účinná jednorázová setkání. Pokud klienti hledají spíše obecnější psychoterapeutickou změnu, bývá počet setkání větší, ale i takto jsou uvedené metody mnohem rychlejší než klasické, psychoanalytické přístupy. Další informace o mém přístupu naleznete zde.

Akceptace a sebeakceptace – klíč ke změně i k účinnému řešení problémů

Největší díl práce s prozkoumáním problémů a jejich řešením však samozřejmě leží na klientovi samotném. Záleží jen na něm, jak dalece bude ochoten zkoušet metody, které psycholog nabídne. Jak upřímně bude chtít čelit pravdám a informacím o sobě, které nejsou vždy příjemné. Poradenská situace se vyznačuje především bezpečím, diskrétností a respektem. Že to, co řeknete psychologovi, nikdy neopustí místnost, ve které to řeknete, je jasné. Co je však daleko důležitější, je skutečnost, že jste plně respektován/a ve své individualitě a ve své specifické situaci. Nehodnotím vás a nekritizuji vaši odlišnost. Nenálepkuji vás jako “hádavého”, “líného”, “nevýkonného”, nebo “příliš dominantního” – tak jak se třeba často nazývá i klient sám. Jsem vždy na vaší straně, i když ne nutně s vámi vždy souhlasím.

Tato situace plné akceptace a přijetí je extrémně důležitá zkušenost. Pro mnoho klientů je fakt, že někdo druhý skutečně akceptuje jejich specifickou osobnost či problém, jedním z nejdůležitějších faktorů, který umožní posun dále. Někdy není důležité, zda tuto situaci zažijete v poradenském vztahu, nebo třeba ve vztahu přátelském – s kamarády, partnerem či dokonce cizí osobou. Protože často teprve pokud máme osobní zkušenost s tímto plným respektem a akceptací ze strany druhých lidí, můžeme se začít plně akceptovat a respektovat sami.

Teprve plná akceptace a uznání sama sebe v naší jedinečnosti je hlavním a zásadním faktorem jakékoli osobnostní změny. Nikdy nezměníme to, čeho se bojíme a co v sobě odsouváme. Změní se v nás pouze to, co plně akceptujeme, co plně prozkoumáme, co pochopíme, s čím dokážeme být. To nazývá jedna z psychologických škol “paradoxní teorii změny”.