Jak vyprávíme svůj příběh ovlivní, kterým směrem tento příběh zamíří.

Jedním z důležitých prvků psychoterapie, ale i každodenních životů, je umět dobře vyprávět o tom, co jsme prožili. Na interpretaci vlastní minulosti (nebo i přítomnosti) je založený tzv. narativní přístup v psychologii. Psychologové si dávno všimli toho, že způsob, jakým vyprávíme o sobě, často přímo předurčuje možnosti, které vidíme ve své budoucnosti; nápady, které přijdou; volby, které považujeme za reálné nebo zajímavé.

Pokud za všechno špatné mohou “ti druzí”, postupně propadneme do strachu ze světa nebo nenávisti. Pokud za všechno dobré mohu “hlavně já”, postupně propadneme do narcismu nebo povýšenosti. Vyprávění o událostech a našich životech rozhoduje o tom, kde uvidíme svůj podíl, kde uvidíme možnost pro vlastní změnu, kde uvidíme možnost pro akci nebo rozhodnutí. V práci, v osobním životě, ve vztazích.

Jistě, nesmíme přitom upadnout do extrému, že si prostě lžeme. I interpretace naší situace a událostí v našem životě musí být v kontaktu s realitou, musí být pravdivé, nesmí vytěsňovat nějaký pro nás důležitý aspekt – říkat si po autonehodě, kterou jsme způsobili vlastní nepozorností: “Co mě nezabije, to mě posílí”, místo toho, abychom si vzali ponaučení, je poměrně rychlá cesta do záhuby (k další, možná horší autonehodě) – v životě to platí podobně.

Naše interpretace tedy musí být pravdivé a nesmí opomíjet důležité elementy našich životů – přesto i s těmito charakteristikami nám stále poskytují mnohem větší volnost, než se domníváme.

Znáte jistě ten příběh o dvou kamenících, jak se potkají na stavbě a ten první se zeptá:
– “Co tady děláš”
– “Ale, opracovávám kameny, vozím je támhle na stavbu, je to dřina, záda mě bolí… A co tady děláš ty?”
– “Stavím katedrálu,” odpoví ten druhý.
Pointou samozřejmě je, že oba dělají totožnou práci. Je jejich práce ale totožná?

Přesně totéž se děje v našich každodenních životech a platí to pro práci, vztahy, volný čas, sebepoznání i spiritualitu. Zamýšlejme se proto často nad tím, jak nás ovlivňuje naše zamyšlení a jak hovoříme sami k sobě o sobě… Význam této snahy velmi pěkně ukazuje autor jedné z nejlepších knih o hledání povolání – Po Bronson:

“Způsob, jakým vyprávíte příběh, často ovlivní, kam tento příběh dále zamíří. Minulost vede k budoucnosti, ale minulost se dá různě interpretovat. Tím, že vypravovala a znovu převypravovala svůj příběh … přepisovala Nicole svou historii, čímž otevírala cestu k odlišné budoucnosti.”