Vzdělání nemůže být zábavné

Možná jste si všimli, že zde občas kritizuji platformu TED a další vtipná ultrakrátká "vzdělávací" videa. Abych to vysvětlil: Nic proti této formě zábavy nemám. Naopak jsem moc rád, že existuje. Považuji ji za hodnotnou alternativu jiným, plytkým formám relaxace typu Ordinace v růžové zahradě. Pokud tato TED videa sledujete, je to skvělé – dozvíte se něco o světě, zamyslíte se nad svou úrovní poznatků… Hlavní problém ale vidím jinde. Že mnozí lidé zaměňují tuto formu zábavy za vzdělávání. Že se domnívají, že se jimi mění.

Falešný model vzdělávání

Pokud tak přemýšlejí, potom si vsugerují zásadní omyl, který jim brání ve skutečném vzdělávání a ve změně. Přesvědčí se totiž, že vzdělávání je právě to, co je jim takto zábavně prezentováno. Tento falešný model jim říká, že u správného vzdělávání mají prožívat přesně to, co u TED videí a krátkých youtube skečů: krátkost, snadnost, zábavnost, hravost, připravenost, úplnost, neustálé chápání všeho prezentovaného a vůbec obecnou příjemnou pasivitu (mohu vnímat a bavit se, ne zkoušet se nebo drilovat).

Nemusím asi dále popisovat tento model a jeho vztah ke skutečnému vzdělávání nebo skutečné změně. Závěr je asi už teď jasný i vám: Skutečné vzdělávání se vyznačuje pravým opakem všech výše uvedených vlastností:

Vzdělávání je dlouhé, nesnadné, nezábavné, ne vždy hravé, není v něm vše připraveno tak, abyste vše hladce a okamžitě chápali, neustále narážíte na neúplnost, nechápání, vlastní limity, frustraci z toho, že nerozumíte nebo neumíte a velmi často se setkáváte s nutností pustit se do nepříjemných aktivit: opakování, drilování, cvičení…

Obtížnost nevyřeší lepší pedagogika

Nadšený příznivce un-schoolingu, intuitivního vzdělávání, vesmírných pedagogik a dalších metod indoktrinace stupiditou by asi poznamenal, že výše jmenované vlastnosti jsou aspekty "špatného vzdělávání". Nepopírám, že nesprávný pedagogický přístup nebo špatná učebnice tyto prožitky ještě zhorší: Budete s nimi zažívat ještě více frustrace a ještě více obtížného.

Je ale mýtem, ke kterému vede právě výše popsaná falešná představa vzdělávání, že správný pedagogický přístup by měl vést k naprostému odstranění těchto prožitků.

Tyto vlastnosti jsou prostě tím, co vzdělání, ale i jakékoli další aktivity, které jsou dlouhodobé, obtížné a důležité, doprovází. Jsou totiž nutné. Jedině frustrace z toho, že nechápete, vás motivuje k pochopení a dalšímu prozkoumání tématu. Jedině nezábavné procvičení látky po padesáté ji upevní v paměti tak pevně, jak je pro danou dovednost potřeba.

Recept na stagnaci: Požadovat zábavnost

Povšimněme si jen jednoho aspektu mezi výše uvedenými požadavky: zábavy. Mnoho lidí ji od vzdělávání očekává jako hlavní ukazatel, podle kterého pozná vše: Hodnotí jím nejen učitele, ale také svou motivaci, svůj talent a své úspěchy. Ještě pochopíme, když řeknou, že "lekce byla zábavná". Ale je opravdu důležité, aby je "učení bavilo?" A pokud se přistihnou, že tomu tak není a že je naopak plné nudných, frustrujících a obtížných chvil, znamená to, že tento obor není pro ně, že mají nízkou motivaci nebo dokonce nízkou inteligenci?

Nejen, že požadavek, aby vás učení "vždy bavilo" není důležitý – on je dokonce nesplnitelný, a proto škodlivý. Mnoho mechanismů učení (dril, rutina, opakování, frustrace z nepochopení, která připravuje cestu k motivaci pochopit) se z definice nemůže vyznačovat aspektem "bavení". Protože evolučně a psychologicky nás baví to, co je jen přiměřeně nesnadné, co je nové, co je zajímavé… což dvacáté opakování cizího slovíčka nikdy nebude. Pokud nejsme člověk s obsesivní, masochistickou či jinou poruchou osobnosti, příliš "bavení" u těchto činností nezažijeme.

A platí to samozřejmě nejen pro vzdělávání: Pokud budete očekávat ve svém partnerském vztahu kontinuální "zábavu" jako indikátor toho, že vaše manželství je v pořádku, silně pochybuji, že oslavíte zlatou svatbu. Každý vztah je nabitý chvílemi nezábavy, frustrace, obtížného a nepříjemného. Pokud se budete chtít naučit hrát na elektrickou kytaru, stát se herečkou či kulturistou, umět skvěle tři cizí jazyky, být expert ve svém oboru, stát se autorem detektivek – a budete si myslet, že činnost, která k tomu vede, vás bude převážně bavit, zůstanete stát za první zatáčkou.

Zbude vám pak jediné: zavřít učebnici, roztrhat permanentku do posilovny, věnovat kytaru těm kdo mají "větší talent" (rozuměj: baví je to). A pustit si zábavné video na TEDu, otevřít knihu o dosahování cílů nebo si poslechnout nějakého skvělého motivačního řečníka. Ano, to jsou věci, které vás baví. Ale to neznamená, že vás mění. Pokud jim propadnete, činí vás naopak ještě více stejnými: Zůstáváte jen konzumentem zábavy, byť svůj hédonismus maskujete za vzletný obsah. Zůstáváte člověkem, který neumí prožívat nepříjemné a který nechápe, že aby dosáhl toho, co je v životě důležité, je nepříjemné nezbytné.