Psychologické poradenství, psychoterapie, koučink. Co je to a jaký je mezi nimi rozdíl?

V oblasti psychologického nebo kariérního poradenství volím přístup vždy na základě aktuálních potřeb, témat a situace klienta.

Naše setkání mohou mít podobu jedné ze tří forem – koučink, poradenství nebo psychoterapie – nebo jsou nejčastěji spojením více z nich. Ostrá hranice mezi nimi samozřejmě neexistuje, jedná se spíše o kontinuum metod na ose rychlost/menší změny — delší doba/hlubší změny.

Často se stává, že začneme pracovat v jednom stylu, ale používáme také prvky jiného, nebo z jednoho stylu přejdeme do jiného, jak se v dané oblasti posunujete: Začneme například terapeuticky řešit klientovu úzkost, po nějaké době se jeho emoční stav upraví a objeví se nové otázky (vztahy, kariéra, životní styl), pro které je třeba vhodnější poradenský nebo koučovací přístup.

Není důležité, abyste níže uvedené rozdíly znali – výběr vhodné metody je zodpovědností psychologa. Ale pokud se o nich chcete dozvědět více, zde najdete základní rozlišení:

KOUČINK

Koučink je poradenská metoda, která se mimo jiné opírá o kladení specifických otázek klientovi. Klient přichází s konkrétními cíli, na kterých chce pracovat (případně je snadné takové cíle stanovit). Tyto cíle mají spíše konkrétní a více technický charakter (např. rozhodnout se mezi dvěma pracovními nabídkami, připravit se na hledání nové práce, poznat se a rozvinout v oblastech sociálních kompetencí). Tím se liší od obecných, ale také hlubších terapeutických cílů (poznat více sama sebe, nalézt své povolání, nastartovat seberealizaci, zbavit se životní prázdnoty a demotivace).

Koučink využívá specifickou metodologii, setrvává spíše “na povrchu” věcí, avšak právě proto přináší v těchto úzce definovaných hranicích také rychlé výsledky. Obvykle pomáhá odhalit pouze to, co už je víceméně klientovi ve znalostech či zkušenostech k dispozici, pouze je třeba tyto prvky nově zkombinovat nebo nahlédnout jinak. Pokud tyto prvky zatím k dispozici nejsou, je potřeba použít některého z “hlubších” přístupů – poradenského (např. s experimentováním, behaviorální změnou, zkoušením) nebo přímo terapeutického.

Při čistém koučinku, jak jej nabízejí (měli by nabízet) kouči bez psychologického vzdělání, se tedy předpokládá, že v oblasti hlubších životních motivů či sebepoznání má klient jasno či do této oblasti nechce zasahovat. V mém podání je koučink vždy propojený alespoň částečně (či chvilkově) s následujícími metodami:

PORADENSKÝ PŘÍSTUP

Psychologický poradenský přístup je vhodný pro klienty, kteří chtějí například nalézt způsoby řešení svých psychických problémů, prozkoumat oblasti související s vlastní změnou, uvažovat nad překážkami seberealizace, analyzovat kariérní situaci nebo rozvinout nadání. Někteří klienti primárně hledají spíše informace či zpětnou vazbu, nikoli hlubší práci na svém sebepoznání. Chtějí zjistit, zda postupují správně ve svém rozhodování, zda jejich nápady na řešení dávají smysl, zda jejich plány v oblasti změny životního stylu (nebo třeba vstupu do podnikání) jsou realistické a podobně.

Používáme přitom celou řadu metod – od psychologického rozhovoru, přes experimentování, zkoušení a testování různých možností, přes přehrávání rolí, po vypracování specifických úloh nebo nácvik důležitých situací.  Je-li to žádoucí, rád poskytnu také informace, své názory nebo tipy, kde hledat dále.

Rozhodně se nedomnívám, že psycholog “nikdy neradí”, jak zní jedno oblíbené klišé, rozšířené právě mezi psychology. Věřím naopak tomu, že někdy je dobrá rada nebo informace právě to, co klient nejvíce potřebuje. 

PSYCHOTERAPEUTICKÝ PŘÍSTUP

Psychoterapeutický přístup není striktně oddělen od přístupu poradenského – spíše na něj navazuje. Terapeutická práce je nejdelší, ale také přináší největší změny a dotýká se nejhlubších oblastí, jako je nalezení vhodného povolání a životního smyslu, osobnostní změna, odstranění psychických a emočních problémů, hluboké sebepoznání, změna chování a prožívání nebo uplatnění vlastních talentů a nadání.

Můžeme se zabývat problematikou osobní identity a hodnot, emočních problémů, konfliktů v oblasti osobního života i povolání, existenciálními a spirituálními tématy, pocity prázdnoty v práci a životě, problematikou vyhoření a podobně. Vždy však obvykle pracujeme s vědomím (uvědomováním a jeho zlepšováním), chováním (a jeho modifikací), návyky i prostředím.

Pro šíři souvislostí zde někdy opouštíme pouze oblast, ve které se problém vyskytuje, a dotýkáme se také témat etických, filozofických, existenciálních či vztahových. V tomto přístupu vycházím ze současných, vědecky a prakticky ověřených psychoterapeutických metod a psychologických teorií (více se o mém terapeutickém přístupu dočtete zde).