S knihami o úspěchu se doslova roztrhl pytel. Netvrdím, že jsou vždy špatné. Koneckonců často nedělám nic jiného, že podobné rady píšu. Ale přesto mi vadí, kam své čtenáře mnoho těchto knih zavádí: k tomu, co je příjemné, nikoli co je užitečné.
Princip úspěchu knih o úspěchu je totiž jednoduchý: Je mnohem snazší ve vás vybudit pozitivní pocit
- z toho, že jsem konečně narazil na správnou radu
- že už vím, co dělat
- že se poznávám v tamních popisech a líčeních
- že chápu to, co se v knize píše…
než něco obtížně začít dělat.
Je daleko lákavější fantazírovat o skvělé budoucnosti – pomocí metod, které mi kniha předloží – než místo toho dělat to, co je těžké a nepříjemné – ale co jako jediné vede ke skutečnému úspěchu.
Pocity nejsou motivace
Pozitivní pocit, která ve vás listování knihou vyvolá, samozřejmě zvýší pravděpodobnost, že si ji koupíte. Protože se cítíte dobře. A to je její hlavní cíl: dobře se prodat. Nesouvisí to ale s tím, že se vám podaří, po čem toužíte – něčeho dosáhnout.
Úspěchologie vám tvrdí, že takto vybuzený pocit je vlastně reálná motivace. Že to je to, o co se jedná. A pokud budeme mít hodně této motivace (tedy hodně pozitivních pocitů díky tomu, že koupíte hodně úspěchologických produktů), pak budete taky hodně pracovat, a tedy budete hodně úspěšní.
Je to asi stejná chyba, jako zaměnit chvilkové poblouznění za lásku. Takto ale bohužel mnozí lidé přemýšlejí a úspěchologie je v tom utvrzuje: Hledají “motivační citáty” a “motivační spíkry”, jako by reálná motivace byla totéž, co momentálně zapálená emoce. A pokud vyvane, koupíme si nový produkt, který nám ji vrátí.
Tím se stáváme na průmyslu úspěchologie závislí. Soustředíme se na přítomnost pocitu (který jednoho dne samozřejmě nepřijde, protože pocity si často dělají, co chtějí). Nikoli na to, co je podstatné: Něco dělat.
Emoce místo puchýřů
Nechceme si koupit hoblík a udělat puchýře neumělým hoblováním. Koupíme si místo toho designovou knihu s vyladěnými fotografiemi hoblíku, díky které se budeme cítit skvěle bez puchýřů. A snít o tom, jak jednou budeme truhlařit, až se to z té knihy naučíme.
Podobně je průmysl hollywoodských filmů postaven na tom, že je snazší natáhnout se z gauče po ovladači než vyjít do světa, kde fouká a prší, a zkoušet tam zažít skutečné dobrodružství.
Snadné zapalování emocí otevírá naše peněženky. Pokud pocit vyvane a fantazie se obnosí, sáhneme po nové knížce, radě, přednášce, expertu.
Naděje místo návyků
Úspěchologie produkuje zástupy čtenářů, kteří když se chtějí naučit hrát na piano, nezačnou denně těžce cvičit. Místo toho:
- Řeší, zda se návyk vytvoří za 7 nebo 30 dní.
- Převědčují se, že pro skutečné mistrovství potřebujeme 10000 hodin, jak tvrdí nejnovější bestseller.
- Přečtou knihu rozhovorů s klavíristickými influencery a “evidence-based” důkazy ze „studií neurovědy“.
- Sledují Youtube videa o největších klavíristických fuckupech. O prokrastinaci ze cvičení. O genialitě mininávyků. Lajkují své názory nebo naopak spolu nesouhlasí.
A to člověka baví!
Lajky místo dřiny
Pídí se tedy po návodech, příbězích, líčeních a zkratkách. Při čtení a poslechu těchto materiálů se cítí skvěle. A to je přece důkaz jejich motivace! Je to ale jen důkaz, jak fungují naše emoce, rozhodně to neznamená, že se díky nim stanete dobrým klavíristou.
Průmysl úspěchologie nám prodává to, co je zábavné a čtivé, nikoli to, co je účinné: Sednout si a cvičit třeba stupnice nebo etudy. A pak trochu nudně znova a znova a znova.
I já jsem přečetl a vyslechl mnoho rozhovorů se skutečně úspěšným lidmi. A víte, co jsem v jejich vyprávění nikdy nenašel? Žádný úspěšný člověk nikdy netvrdil, že mu k jeho úspěchu pomohlo především čtení knih o úspěchu.
Můj návod?
Můj mininávod na úspěch a nalezení životního směru by proto byl přesně opačný, i když vím, že právě proto se z něj nestane bestseller. Nebyl by zaměřen na emoce, ale na aktivity:
✅ 1. Místo čtení návodů na úspěch běžte něco dělat. Dobře víte, co je pro posun ve vaší oblasti důležité. A pokud to nevíte, nejrychleji to zjistíte – pouze děláním. Buď tohoto, nebo (pokud to nevyjde) něčeho úplně jiného.
✅ 2. Nevíte do čeho se pustit? Výborně – to je ta nejjednodušší, nikoli nejsložitější pozice. V tom případě se pusťte do čehokoli. Běžte protřídit brambory, pozdravit sousedku nebo zamést chodník před domem. Jedna činnost vede k druhé. Jeden výsledek k dalšímu. Tím se startují pocity, motivace, sebereflexe. Nikoli fantazií „co bych mohl“, ale pohledem zpět na to „co jsem udělal a k čemu to může být“. Dnes zametete chodník z nudy, za rok můžete mít uklízecí firmu. Dnes pozdravíte sousedku, za rok můžete pracovat v profesi, o které vám sousedka něco řekne.
✅ 3. Aktivity musí být první. Jejich reflexe a přemýšlení nad nimi až druhé. A pocity z toho všeho – až třetí. Toto pořadí vás dovede k úspěchu. Nikoli jejich prohození a hledání iluzí, které váš pocit magicky zapálí. Skutečnou radost musíte zažít na základě toho, že jste se pohli a něco udělali, nikoli na základě toho, že jste četli knihu o tom, jak se pohnout.
Neboli: Dlouhodobá MOTIVACE = 1. AKTIVITA + 2. PŘEMÝŠLENÍ O NÍ + 3. POCITY ohledně toho všeho. A znovu.
✅ 4. Když se to nedaří, udělejte to znovu. Pokud se to nepodaří ani pak, zkuste to jinak. Pokud to byla hloupost, nechte to být a najděte si něco odlišného. A pokud zjistíte, že se touto činností jen vyhýbáte něčemu důležitějšímu, běžte dělat toto důležitější.
✅ 5. Až to důležité najdete, dělejte to dostatečně dlouho a intenzivně, než to přinese plody.
Vše ostatní zjistíte cestou.
Pro tento text jsem využil část svého staršího článku, který najdete na webu Psychologie.cz