Nedávno jsem tady psal o své velké životní změně a nomádské cestě. Někteří čtenáři to komentovali v trochu skeptickém duchu. “Kamkoli se vydáte, potkáte nakonec opět sebe,“ psali. Podobné věty mi říkají klienti. Léta touží ve svém životě něco změnit, ale nakonec konstatují, že přece podstatné je hledat spokojenost uvnitř, a ne pořád někam před sebou utíkat. Protože když jenom udělají nějakou vnější změnu, všechny jejich problémy se tam nakonec zase objeví. Že to tak prý říká psychologie.
Já si myslím, že čím více nám takové věty znějí samozřejmě nebo snad dokonce psychologicky, tím více jsou nebezpečné.
Věta “Sami před sebou neutečeme” či “Kamkoli se vydáme, potkáme opět sebe” má určitě pravdivé jádro. Všichni jsme zažili, že se naše negativní tendence, kvůli kterým jsme něco opustili, vynořily i po této vnější změně. Pokud se vztekám s partnerkou a rozejdu se s ní, mohu přenést vztek i do nového vztahu. Pokud jsem úzkostný v práci a odejdu z ní, je možné, že se začnu strachovat i v nové profesi.
Stačí si život vylosovat?
Je to ale pravda? Je to pravda vždycky? Z věty “před sebou neutečeš” se stalo klišé, které v důsledku říká: “Na tom vnějším nezáleží. Záleží jen na tom vnitřním, protože do čehokoli vnějšího si toto své neměnné vnitřní přineseš.”
Co by takové tvrzení v důsledku znamenalo?
- Že si nemusíme vybírat životní partner(k)y, a klidně si je můžeme náhodně vylosovat? Protože jejich vlastnosti a hodnoty přece nemohou mít na naši spokojenost vliv – když si do vztahu přinesu sebe!
- Znamená to, že si nemáme vybírat vhodnou práci? Místo pro život? Přátele? Koníčky? Životní filozofii?
- Znamená to, že v jakékoli situaci vnějšího světa je pro mě stejná šance, že se budu zažívat šťastně, naplněně, smysluplně, nebo naopak nešťastně a frustrovaně?
Vnější a vnitřní je propojeno
Takové uvažování je obrovský omyl. Je to dualistická redukce psychologického myšlení, která se domnívá, že psychologie a seberozvoj by se měl zabývat jakýmsi “vnitřním” (tedy to, čemu budeme říkat “psychika”), které se stojí v opozici k vnějšímu, reálnému světu.
Vnější a vnitřní ale není v psychologii nijak odděleno. Naše osobnost, tedy VNITŘNÍ preference, návyky a hodnoty jsou do značné míry výslednicí našich předchozích VNĚJŠÍCH vztahů, interakcí, situací a chování. A naopak. Naše vnější vztahy, interakce a chování jsou samozřejmě ovlivněny naší vnitřní osobností.
Ta souvislost je v kruhu, podmiňuje se vzájemně.
Proto moderní psychoterapie nehledá především „příčiny“ našich problémů. Místo toho se ptá, co s tímto cyklem vzájemně podmíněných příčin a důsledků udělat. Jak je rozpojit. Jak je proměnit.
Vnitřní změnu provedete tou vnější
Možná to tedy není tak, že kamkoli jdeš, budeš všude nutně stejný. Možná že to, co se uvnitř tebe v odlišné vnější situaci ozve, bude najednou odlišné. A to je přesně důvod, proč provádět velké vnější životní změny. A proč vnitřní změnu někdy dokážeme nastartovat právě tím, že uděláme velkou změnu vnější.
Třeba je to totiž tak, že se vztekám s určitými lidmi (nebo partnerkami) prostě proto, že mi nevyhovují. Že jsou se mnou nekompatibilní. A že jakmile najdu vhodnější vztahy, vztekat se přestanu. Že jiný typ člověka osloví jinou část mé duše.
Třeba je to tak, že jsem v práci ustrašený proto, že jsem v nevhodné profesi. Že jsem introverní ajťák, kterému dali za úkol zastavovat lidi na ulici. Možná, že pokud najdu pro svou osobnost vhodnější práci, strach přestane jako mávnutím kouzelného proutku.
Neopravujte kontrolku, když dochází benzín
Vztek a strach jsou v takovém případě emoční reakce na nevhodnou situaci. Nikoli naše neměnné osobnostní vlastnosti. Naše duše nám pomocí těchto reakcí dává najevo, kudy máme v životě jít, a kudy nejít.
My se však podobáme řidiči, který chce svítící kontrolku docházejícího paliva „vyřešit“ tím, že se jí snaží zhasnout.
Naše deprese, úzkosti, rozlady a prázdnota jsou v takovém případě podobné kontrolky, které ukazují, v jakém stavu je naše auto. Opravu nezasluhují tyto kontrolky, ale náš vůz, tedy náš život. My ale místo toho hypnotizujeme palubní desku své duše v přesvědčení, že kamkoli se toto auto pohne, poveze si svou palubní desku s sebou. A proto nic jiného, než zabývat se svítící kontrolkou, nemá cenu.
Místo toho, abychom prostě nabrali benzín. Tedy přidali něco, co se nachází vně automobilu. Co kontrolka nevyřeší “lepší prací na sobě”
Vnitřní změny skrze vnější revoluci
Psychologie je plná paradoxů. A jeden z nich je, že někdy zahájíte velkou vnitřní změnu jedině tím, že uskutečníte vnější revoluci.
Odejdete ze své profese, přestěhujete se, opustíte kamarády, začnete něco dělat naprosto jinak.
Taková vnější revoluce s sebou přinese ztrátu vaší prestiže, reputační risk, existenční ohrožení, neporozumění s blízkými lidmi, nutnost své rozhodnutí obhajovat před sebou i druhými, pochyby, deprese, prázdnotu, beznaděj…
Jak tyto nepříjemné stavy překonat? V tuto chvíli už jedině tím, že začnu měnit něco uvnitř. Nic jiného mi totiž nezbývá. To, co mě drželo vnějškově, už totiž často není k dispozici. Protože jsem to opustil. Právě proto, že jsem udělal vnější revoluci – tedy změnu v tomto vnějším světě. A tak musím měnit už pouze to, co mi zbývá. To uvnitř. Svůj příběh. Své vyprávění o sobě. To, čemu věřím. To, na co se soustředím.
Vyrovnat se s psychologickými důsledky zásadních vnějších změn vyžaduje zásadní vnitřní přestavbu. Potýkání se s těmito psychologickými důsledky vnější změny JE touto samotnou přestavbou. To nejsou vedlejší důsledky změny. To je samotná změna!
Tím buduji potřebné kompetence (například nezdolnosti a rozhodnosti), nové vztahy, novou motivaci, nový způsob přemýšlení o sobě – a v důsledku pak i novou identitu.
Po ovoci už nepoznáme strom?
Velkou vnitřní změnu nelze od té vnější oddělit. Neznám člověka, který by v sobě učinil velkou vnitřní revoluci, a přesto všechny jeho vnější vztahy, místo pro život, rutiny, zvyklosti a chování zůstaly stejné. Když si to řekneme takto, je nám to přece jasné. Jak by bylo možné, že by se tak velká vnitřní změna neprojevila nijak navenek? Jak by bylo možné, že by (vnitřně) omlazený strom nedával najednou mnohem lepší (vnější) ovoce?
Ale když nám to někdo řekne naopak, tedy že vnější změnou před sebou jen utíkáme, najednou nám to zní velmi psychologicky nebo dokonce spirituálně.
Je pravda, že kamkoli se ve vnějším světě vydáme, všude potkáme sebe. Je ovšem také pravda, že na různých místech, v různých rolích a s různými lidmi potkáme sama sebe jinak. A co více: Po nějaké době a díky setkávání se s různými částmi svého já a různými reakcemi své duše – se dokonce můžeme začít vybírat. Tím, že si začneme pečlivě vybírat to vnější, které tomuto vnitřnímu napomáhá nebo to vnitřní dokonce podmiňuje.
A právě o to se v žití dobrého života jedná. To je to, co dobrý život je.
—
Pokud vás téma velkých životních změn zajímá, podrobně se jím zabýváme ve webináři “Psychologie změny: Proč je pro nás tak těžké změnit svůj život?”
Probíráme tam témata jako:
- Proč samotné rozhodnutí a pochopení důležitosti změny nestačí?
- Jak nás naše psychika chrání před změnou – a kdy se to stává nevýhodou?
- Jak moc přeceňujeme možné ztráty a podceňujeme zisky?
- Proč často zaměňujeme nepříjemné pocity ze změny za důkaz, že jdeme špatným směrem
- Jak zásadní je role našeho prostředí?
- Že velkou životní změnu nelze přesně naplánovat. A co je potřeba dělat místo toho…