Udělal jsem nádherný objev. A chci se o něj s vámi podělit. Toto je skutečný příběh. Theo existuje a níže se můžete podívat na video s ním.
Theo byl obchodník s diamanty. Měl velký majetek. Jednoho dne mu ale všechno ukradli. Theo o tom říká: „Dva dny jsem chodil mezi lidmi a říkal jsem jim, co se očekávalo, že v takové situaci budu říkat. Třetí den jsem ale pocítil neuvěřitelnou svobodu.“
Dnes nemá nic a našel díky tomu sebe.
To, co následuje, není báseň, ale jeho vyprávění, které si můžete poslechnout v přiloženém videu. Ale můžete to číst i jako báseň. Ona to totiž báseň o nalezení života vlastně je.
(Pokud chcete, můžete si to pustit nejprve v originále, a pak se znovu vrátit k přepisu toho, co Theo říká):
***
„Radost změní kosti na tvém obličeji, člověče.
Radost je chichotání…
a určitě i trochu pošetilosti.
Jo, radost je energie.
Radost je náš dar.
Na počátku mého současného životního stylu
měla o mě má rodina opravdu starost.
Říkali, že žiji ve snovém světě.
Nikoho nemusím živit. Nemám děti.
Kdybych měl, ani by mě nenapadlo se do toho pustit.
Bylo by to extrémně nezodpovědné.
Miluji lidi a mám rád lidi, kteří mě mají rádi.
A nechci, aby si o mě dělali starost,
takže bych se do toho nikdy nepustil
kdybych tehdy žil s někým, na kom mi záleží.
Byl to tedy trochu boj
na začátku mé cesty jako minimalisty
smířit všechny, kteří mě milují, s tím, co dělám.
(Theo je cestovatel.
Nevlastní nic než pár věcí,
které se vejdou do baťohu na jeho zádech.)
Mnoho lidí považuje můj životní styl za formu kritiky.
Jsem kritický.
Nicméně nejsem kritický k nikomu osobně.
Jsem kritický ohledně systému.
Neviním nikoho,
kdo dělá přesně to, v co věří.
Ví, že dělá tu správnou věc
podle všeho, co zná.
Respektuji to.
To je krásné.
Podporuji obchod co nejméně to jde.
A to ze mě dělá trochu podivína.
Znám totiž druhou stranu velmi dobře.
Šlapal jsem po lidech kvůli vlastnímu pohodlí.
Byl jsem obchodníkem, byl jsem šperkařem.
Obchodoval jsem se zlatem a diamanty a americkými dolary
A rubíny a tanzanity a všemi těmi cetkami
během všech těch dekád, kdy jsem se tomu věnoval
Spočívají velmi těžce v mém svědomí.
Doslova hory rudy,
které byly vytěženy ze země kvůli mně
A já jsem to odůvodňoval byznysovými větami,
Korporátními větami.
Jedna věc, která mě trápila během podnikatelského života
byl můj obrovský, těžký svazek klíčů.
Ty klíče měly ochránit všechno, co jsem nashromáždil.
Byl jsem okraden a ztratil jsem všechno.
Byl jsem šťastný, že se ty klíče vypařily.
Byl jsem moc šťastný.
Byly pro mě příliš těžké,
doslova i psychologicky.
A bez věcí, které lze akumulovat,
jsem již nepotřeboval klíče.
Až do svého současného životního stylu
kdy jsem neměl klíč v ruce již dlouho.
Lidé se obklopují věcmi, aby zvýšili své pohodlí
já jsem své věci odřízl.
Tohle je asi půlka toho, co vlastním… to, co mám tady na sobě.
Člověk musí být pragmatický.
Nemůžu se objevit na veřejnosti nahý.
Musím mít oblečení.
Takže v tuto chvíli mám troje dlouhých kalhot
a také mám jednu nebo dvě slušné košile.
Ten zbytek je všechno termoprádlo, ponožky, bundy.
To je všechno, co mám.
Když zvážíte celou mou výbavu, váží 9,6 kg.
Takže to není mnoho.
Nejsem závislý na něčem, co mě udělá šťastným.
Nemusím mít colu s ledem v broušené skleničce.
Je to příjemné, ale pro mě je ta cola desetkrát chutnější
než pro někoho, kdo ji má často
a to je způsob, jak popsat, jak se věci stávají jednoduššími.
Všechno se stane jednodušším.
Nejsem pouze minimalistou. Jsem dobrovolníkem.
Tak to dělám.
Tohle není můj dům. Nemám dům.
Vyměňuji stravu a ubytování
za své dobrovolnictví.
Vytvářím lidem zahrady a zkrášluji jejich prostor,
jsou to dekády, kdy pracuji bez platu.
Pouze za stravu a nocleh.
Polibek slunce pro smích.
Polibek měsíce pro veselí.
Člověk je blíže bohu v zahradě
než kdekoliv jinde na zemi.
Trávím své dni v zahradách.
Pro mě je to nebe… zahrada je nebe.
Myslím, že některá náboženství vlastně pohlíží
na nebe jako na zahradu.
Plynutí času se rozostří.
Když se znovu podíváte, je čas oběda.
Nazývám to uvědoměním.
Být si vědom, kde jste, tady, teď.
Každý den máme milion malých voleb.
Tudy? Tamtudy? Jakou nohou ráno vstanete?
Nemá to konce.
Zvažování voleb
dokonce bych až řekl
všímavost k vašim každodenním volbám
Jak moc vám na nich záleží?
Některé volby mají daleko větší dopad než jiné
a je nutné mít opravdu pádné důvody
pro to, udělat takové volby.
Můj bratr Richelieu to chápe takto:
Řekl, “Do čeho ses to ponořil, Theo?”
A já jsem úplně nechápal, co myslí,
ale nyní už chápu.
Jsem ponořen do věcí své volby.
Jsem do ní namočený
Když namočíte čajový sáček do vody,
vytvoří to čaj.
Já jsem takový čajový sáček
a opakovaně se namáčím do různých situací
a to mě vytváří.
To je částečně důvod, proč se probouzím s nadějí
a s radostí každé ráno.
Utíkám před tím, kým jsem byl, bezesporu,
ale také utíkám směrem k něčemu.
stejná aktivita, ale s trochu jiným významem.
Její konce jsou trochu jiné.
Chci si být jistý, že se zas nestanu
tím nafoukaným a arogantním chlapíkem,
kterého jsem znal zamlada.
Když se smíříme s vlastní celistvostí,
což je naše chování, když se nikdo nekouká,
když se s tím smíříme
a víte, že jste stejně viditelní,
i kdyby jen sami pro sebe.
Co se týče toho, kým byste chtěli být…
mám takový příběh, který se mi stal.
Zeptal jsem se svého kamaráda psychologa,
“Hej, Antone, máš nějaké kouzlo?
Nebo pořád jen sedíš a posloucháš lidi?“
A on řekl, “Mám.”
Nastavil své hodinky na 40 minut.
Poslal mě do mého pokoje,
abych se díval v zrcadle do svých očí po dobu 40 minut.
Nikoli na mé vrásky nebo výraz obličeje
nýbrž rovnou do zornic, do středu svých očí.
A požádal mě, abych se k němu vrátil po 40 minutách,
aby se to kouzlo stalo.
To jsem udělal a on pak samozřejmě řekl,
“Tak, Theo, co se stalo?”
Typický psycholog… „Jaké to bylo?“… znáte to…
Řekl jsem mu, “Viděl jsem sebe.”
A on řekl, “No a?”
Řekl jsem, “už jsem tím, kým chci být.”
“vidím to ve svých očích.”
nemohl jsem sobě lhát.
To mi připomíná, že jsem
jako my všichni,
vlastně v procesu,
práce na sobě,
stát se více tím, čím chceme být, JAK chceme být.
Ráno se probouzím s radostí a nadějí
Má radost je založena pouze na respektu k sobě.
Abych byl věrný tomu, v co věřím.
Užívat si daru, že mohu žít tímto životním stylem.
Velká pečlivost, lehká noha, lehký krok,
neinvazivní, usnadňující, odpouštějící životní styl,
který na mě tak jasně svítí.
Naděje a radost jsou propojené.
Má naděje má kořeny… má základ.
Má naděje má důvod.
Není to jen něco, co visí ve vzduchu.
Je to hmatatelné, je to velice reálné.
A denně o tom dostávám důkaz…
Dostávám ho.
Vlastně jsem začal žít ve světe pravého kouzla, zázraku.
Co lidé nazývají synchronicitou,
je pro mě běžnou každodenní událostí.
Tak to v životě funguje. Jen se na něj musíme naladit.
Poznáme to na smrtelném loži, pak si na to vzpomeneme…
rozpoznání vzácnosti v sobě a ostatních.
tu hodnotu…
Naši neodmyslitelnou, neodstranitelnou hodnotu.
(Theo du Plessis. Jazyková úprava, editace překladu a kurzíva DŠ.)
***
Zaujal vás Theo? Podívejte se na video, na kterém hovoří, a pochopíte ještě daleko hlouběji, kým je a co dělá.
Samozřejmě netvrdím, že máme jeho cestu kopírovat. Ničí cestu nemáme slepě kopírovat. Jeho volba je extrémní. Není ani zdaleka pro každého nutná nebo možná. Je ale velmi inspirativní a myslím, že nám všem zásadně ukazuje směr.