Mnoho let pořádám workshopy, přednášky a dávám rozhovory na téma sebekontroly. Není totiž snad jiná kompetence, která by měla tak všeobecný vliv na dobrý život a zároveň se jí bylo možné tak dobře a relativně rychle naučit.
1. Sebekontrole se lze dobře naučit.
Na rozdíl od sociálních kompetencí, empatie, vzdělání nebo inteligence – se sebekontrola daleko rychleji získává, tedy lépe trénuje. Pokud víte, jak na to, může každý a poměrně rychle získat pevnou vůli.
Sebekontrola je prostě soubor návyků, znalostí a dovedností, které se lze naučit. V mnoha ostatních oblastech naší duše je taková změna mnohem obtížnější. Zkuste se třeba stát “vzdělaným” nebo “přemýšlivým” člověkem. Zkuste se “naučit vztahy”. To si vyžaduje velké mnohaleté úsilí…
2. Sebekontrola je mimořádně důležitá kompetence pro dobrý život
- Psychologické studie ukazují, že lidé s lepší sebekontrolou jsou zdravější, šťastnější, lépe finančně zabezpečeni, spokojenější se svou práci a žijící ve více naplněných vztazích.
- Výzkumy odhalily, že sebekontrola má pro studijní i pracovní úspěch minimálně stejný význam jako inteligence.
Znovu a znovu přicházejí výzkumníci na důležitost sebekontroly pro úspěch, spokojenost a naplnění našich životů. A nepotřebujeme k tomu ani vědu. Intuitivně chápeme, že kdybych si (nebo lidé okolo nás) dokázali v důležitých záležitostech, v práci, v naších vztazích i osobních návycích lépe poručit – tj. dlouhodobě dělat to dobré, a nedělat to špatné, kvalita našich životů by rapidně vzrostla.
3. Chybí nám manuál k sebekontrole
Tušíme, jak důležitá sebekontrola je, ale nikdo nám nedal žádnou přímou “výchovu k sebekontrole” po způsobu hudební či tělesné výchovy. Mnozí tak umíme zpívat a sportovat (a díky za to), ale neumíme: dělat, co je potřeba. Často pracujeme na své motivaci nebo zlepšujeme dovednosti – ale málokdo ví, jak pracovat se sebekontrolou.
K dobré sebekontrole může vést správná výchova v dětství. Ale pokud se v ní chceme zlepšovat jako dospělí, často nám chybí potřebné nástroje.
Nehovořím teď o motivaci. Trh je přeplněn “nástroji na motivaci”. Ale často náš problém není v motivaci. Dobře víme, co bychom chtěli a proč: zhubnout, být více fit, být více pracovití, dotáhnout projekt do konce… Víme, co pozitivního by nám to přineslo. Kdybychom si za získání takového stavu mohli zaplatit, zaplatíme si. Jsme tedy motivovaní. Ale chybí nám sebekontrola: odolat lákavé odlišné nabídce, lenosti, jinému impulzu…
Většinou dobře víme, co je důležité pro naše vztahy, život i práci. Avšak jedna věc je vědět, druhá je dokázat každý den tyto věci udělat. Právě to je úkolem naší vůle. Zabránit si v tom, dělat nepodstatné nebo škodlivé. Místo toho dělat to, co je důležité, avšak třeba nepříjemné.
Znalost nástrojů sebekontroly tedy není v obecném povědomí. Ale především novější psychologické výzkumy toho o sebekontrole spoustu zjistily a mnoho nekomplikovaných metod a nástrojů nám ukazují. Je škoda, když se tato zjištění běžní zájemci a laici nedozví.
4. Také mnoho odborníků sebekontrolu podceňuje
I přes záplavu vědeckých zjištění o důležitosti sebekontroly pro náš život je zajímavé a paradoxní, že ani mnoho odborníků (psychologů, psychoterapeutů, mentorů) se na sebekontrolu příliš nesoustředí (a sami neznají důležité nástroje jejího budování).
Daleko více se soustředí na jiné složky vaší osobnosti – motivaci, sebehodnotu, minulost, přesvědčení a podobně. Pokud ale podstata vašich nezdarů leží skutečně v nedostatku sebekontroly, je přílišné soustředění se na motivaci či sebehodnotu nejen neúčelné, ale vlastně škodlivé právě pro motivaci a sebehodnotu:
Protože je-li za vaše problémy reálně zodpovědný nedostatek sebekontroly, pak “zlepšování” motivace ani sebehodnoty vám v reálných výsledcích nepomůže. A vy, přestože jste investovali hodně úsilí i prostředků do této změny, jste nakonec zklamaní. A v tomto stavu – kdy vidíte, že vaše nebo terapeutovo úsilí nevede k jasným výsledkům – pak přirozeně ztratíte ještě více skutečně motivace (“nedá se s tím nic dělat”) i sebehodnoty (“jsem slabý, nemám na to…”).
Je zajímavým důsledkem, že někdy právě problém s nízkým sebevědomím může mít kořeny především v nedostatku v jiných kompetencích a často právě v sebekontrole. Je to vlastně logické – co dokáže zvednout sebevědomí rychleji, než když vidíme, že se nám daří? A kdy se nám bude dařit?
4. Musíme se vyrovnat s novou dobou, která přináší nekonečné nabídky
Technologické a ekonomické změny přináší tlak na rychlost a nekonečné možnosti. Máme internet, kde můžeme nekonečně pronikat do nových světů poznání, zábavy a informací. Máme přeplněnou emailovou schránku, fronty na sociálních sítích, desítky projektů, stovky možností, dokumenty zaplněné nápady.
S tím vším přichází také série nekonečných rozhodování, fronty úkolů a otázek. Nechceme udělat chybu. Nechceme zvolit něco méně důležitého, nechceme, ať nám něco unikne. Důsledkem je – že se cítíme přehlceni a neuděláme nic. Prokrastinujeme.
Nová psychologická zjištění posunují naše chápání toho, co je pro naši sebekontrolu důležité, a co jí naopak brání. Ukazují, jaký (negativní) vliv na naší sebekontrolu má toto nepřeberné množství alternativ. Přinášejí však také dobré odpovědi, co s tím.
Má cesta k tématu sebekontroly
Mojí zásadou je pořádat pouze workshopy na témata, ke kterým mám hlubší vztah, protože je:
1. Považuji za velmi důležité pro kvalitu života a seberozvoj
2. Mám s nimi dostatečnou osobní zkušenost.
3. Jsou trochu popelkou. Vybírám si rád taková témata, ve kterých není dostatečná nabídka ze strany mých kolegů nebo kde mi převládající pojetí přijde nedostatečné. Pokud jsou důležitá témata naopak nabízena v mnoha dobrých workshopech/knihách atd. mnoha mých kolegů, nepovažuju už pak za důležité investovat do nich vlastní kapacity. Jsem rád, že existuje kvalitní nabídka a jdu jinam.
Sebekontrola vyhovuje všem těmto mým výše uvedeným “požadavkům”. Navíc je to pro mě téma osobní. V mladé dospělosti jsem rozhodně nebyl chodícím vzorem sebekontroly. Ale protože jsem měl psychologické vzdělání, brzy jsem narazil na studie, jaký význam sebekontrola má a jak ji lze zlepšovat.
Prošel jsem pak obdobím zlepšování vlastí sebekontroly a s jistotou dnes mohu tvrdit, že to, co učím (a o čem obecně psychologové píšou), funguje. Že změna je možná. Já jsem toho byl svým osobním svědkem.
Můj přístup k workshopům: Znát principy je nejdůležitější
Díky této své osobní zkušenosti mohu potvrdit to, co se snažím učit skoro na všech svých workshopech nebo přednáškách: Nejdůležitější není ta nebo ona konkrétní metoda (či “systém” či “pomůcka”), podobně jako chceme-li být zdraví, není podstatná konkrétní dieta, konkrétní zelenina či konkrétní druh pohybu, který děláme. Podstatné je znát principy.
A právě k tomu chci účastníky workshopů nebo klienty vést. Nikoli jen předat pomůcku, ale vysvětlit, proč funguje. Jakmile znáte tyto principy, můžete si totiž vymyslet nespočet dalších nástrojů, daleko vhodnějších pro vaši specifickou situaci a jedinečnou osobnost. Můžete se tak stát kreativním tvůrcem životního přístupu, který bude vaši sebekontrolu dále posilovat – ať už problémy s ní zažíváte v práci, mimo ní nebo v celém životě.
Jedná se tak opět o to staré známé: Nikoli dát rybu, ale naučit rybařit. A když učit rybařit, tak nejen dát prut, ale vysvětlit, jak nejlépe chytat. Pak je jedno, zda půjdete chytat na rybník nebo na divokou vodu. Konkrétní metody rybaření se jistě také liší. Ale principy zůstávají. Platí to pro ryby, pro sebekontrolu a možná i pro všechno ostatní.
EDIT: 2024/07 přepracovaná verze, 2017/09 první verze textu