Během svých cest narážím na spoustu turistických atrakcí. Muzea, zajímavá architektura, hezké výhledy. Znáte to sami.
Často někam přijedu a hned mě posílají na takové místo, protože si myslí, že toto je důvod, proč jsem tam. V hotelu dostanete brožuru “co se dá ve městě zažít”. Nedávno jsem sledoval turisty, kteří si pomocí ChatGPT sestavili itinerář “míst, která stojí za to” i s podrobnými časy, kdy mají kam vyrazit a kdy se přesunout už zase jinam. Už v letadle si ho nedočkavě pročítali.
Když pak někde (obvykle z velké dálky) vidím takovou přeplněnou atrakci, ptám se sám sebe, kolik zajímavého na takových místech skutečně zažijete. A zda způsob, jak získat ze své cesty nejvíc, je jít podle brožury a především tam, kam chodí druzí.
Ale proč o tom píšu: Protože totéž platí i v životě.
Atrakce našich životů
Také v životě můžete být někde, kde tomu všichni rozumějí. Jsou to místa, na kterých se vás nikdo nebude ptát „proč tady jste“? Nebudou zpochybňovat vaše rozhodnutí. Budete se tam trošku tlačit a to vás bude bavit. Bude tak totiž zjevné, že “sem se chodí”, a proto “toto stojí za to”. Možná vám bude někdo závidět, protože bude mít pocit, že jste před ním. Málokdy budete sami, málokdy v pochybnostech.
Díky takovému zážitku – ať turistickému, nebo životnímu – si navíc vybudujete sebevědomí: Ukážete foto sousedovi: “Podívej, TADY jsem (byl)!” Možná si během takových cest pořídíte i suvenýry, které vám budou druzí chválit! Lepší auto, insiderské boty, designové umyvadlo, obraz špičkového umělce, o kterém nic nevíte, nejnovější model toho, co se zrovna kupuje.
Ovšem stejně jako s cestami turistickými, i u životních cest se nabízí otázka: Pokud jdete od atrakce k atrakci, kolik naleznete z toho, co je pro vás skutečně nejlepší? Je to způsob, jak získat od života nejvíc?
Nevyšlapanou cestou?
Druhá možnost totiž je: zvolit si směr sám. Tak jako v té cizí zemi. Vystoupit na neznámé vlakové (životní) stanici a prostě jít. Dívat se, kam odbočit a kde to bude dobré. Jít od situace k situaci. Bez ChatGPT a Google recenzí na každou zatáčku. I za cenu toho, že budete úzkostnější a že k takové cestě bude třeba více odvahy. Ale taková cesta vás promění:
- Taková cesta bude neprošlapaná, tedy určitě se na ní odřete a někam spadnete.
- Nebude zaručená, tedy občas zjistíte, že není pro vás a že se musíte vrátit
- Budou vás na ni zastavovat a ptát se: Proč tudy? Co chcete? Všichni už jsou přece TAM JINDE, kam “se chodí”. Na toto už nemáte věk! Tady to nechte mladým!
- Ostatní životní turisté se na vás budou dívat úkosem nebo s nesouhlasem. Často i proto, že zpochybníte jejich sebevědomí nad tím, že jejich itinerář s objednávkou hotelu se slevou je tím nejlepším, co mohou držet v ruce.
Vy ale půjdete do míst, která když po návratu ukážete sousedovi, bude se na vás dívat lítostně nebo s otazníkem v očích. A váš kamarád bude laskavě kývat hlavou jen proto, že vás má rád.
Je to cesta, na které budete častěji sami, v pochybnostech a nepochopeni.
Když berete život vážně
Ale pokud půjdete touto cestou, je šance, že budete žít mnohem hlubší život. Že právě díky těm charakteristikám cesty mimo atrakce, které jsme si vyjmenovali výše, se všechno podstatné naučíte. Že po nesprávných odbočkách a DÍKY NIM nakonec zjistíte, kam skutečně potřebujete jít. Že právě díky setkávání s těmi, kteří vaši cestu nechápou, budete muset vy sami před sebou o to více pochopit a obhájit, proč jste si ji vybrali. Že když ji nebude legitimizovat dav, budete muset začít přemýšlet, zkoušet, pochybovat… vy sami.
Bývá to totiž tak, že smysl naleznete jen na cestách, pro které vám nikdo nedokáže připravit itinerář. A na kterých se zaručeně nebudete mačkat.
- Cesty, na kterých se bojíte, co bude za příští zatáčkou.
- Kdy voláte někomu blízkému, aby podpořil vaši naději, že zítřejší etapu vůbec zvládnete.
- Kdy se možná topíte v nejistotě, zda nejste naprostý blázen a zda tudy vůbec jít.
To není chyba a důkaz, že jdete špatně. To je naopak jeden z ukazatelů, že jdete cestou, která vám dokáže dát odpovědi.
Protože cesta, na které nejste často a hodně roztřesení, je příliš snadná cesta.
Protože pokud začínáte mít strach, že už nedržíte opratě svého života na sto procent, dosahujete v něm teprve přiměřené rychlosti.
Není to snadné a není to zábavné. Ale je to stokrát rozumnější, než každý svůj krok rovnat podle vybledlých letáků správných cílů. A i když ještě zdaleka nejste na konci dnešní etapy a máte pocit, že byste dali cokoli jen za malé svlažení rtů v poledním vedru, jedno už teď vlastníte v míře neskutečně větší než bohorovní turisté klimatizovaných autokarů:
Víte, co znamená jít. A díky tomu budete připraveni na chvíli, která přichází v životě každého z nás. Na chvíli, se kterou brožury nepočítají. Kdy si průvodci vezmou dovolenou. Kdy vám ChatGPT řekne: Tudy musíš sám.