Nadání a výrazná inteligence

 

Nadání znamená zvýšené uvědomění, zvýšenou senzitivitu, zvýšenou schopnost chápat a proměňovat vjemy do rozumových a emočních zkušeností.

Annemarie Roeper

SPECIFICKÉ VYMEZENÍ NADÁNÍ

Jako “nadání” pro účely tohoto poradenství nechápeme jakoukoli schopnost vyniknout v určité činnosti – předpoklady k tomu být například dobrým fotbalistou nebo schopným učitelem. Jedná se o specifičtější, užší pojetí.

Každý známe ze svého okolí jedince, kteří se vyznačují výrazně vysokou inteligencí a také mnoha nadprůměrnými schopnostmi, často v různých oblastech – bývají to velmi dobré verbální schopnosti, schopnost přesvědčivé nebo netradiční argumentace, rychlé osobní tempo nebo neúnavná koncentrace na řešení problémů, výrazné analytické, matematické nebo technické schopnosti, silné nadání ve schopnosti chápat vztahy, souvislosti a přicházet s inovacemi. Vy vyslovíte problém a oni už vidí tři možná řešení a dvě překážky, které tomu brání…

NADANÍ LIDÉ (GIFTED PEOPLE, GIFTED ADULTS)

Výše popsaní nadaní lidé dlouho unikali ve své komplexnosti pozornosti psychologů a zařazovali se pouze do škatulky “výrazné inteligence”. Problémy, o kterých hovořili během poradenských sezení, však odhalily také jejich další odlišnosti. Výzkumy mnoha psychologů a pedagogů – mezi nimiž musíme zmínit především Dr. Annemarie Roeperovou a prof. Kazimierz Dabrowského – kteří se zaměřili přímo a specificky na oblast nadaných dětí a dospělých, odhalily, že se nejedná pouze o jedince, kteří se vyznačují vysokou inteligencí (tedy pouze kvantitativním rozdílem v lidské schopnosti analyzovat problémy a řešit je). Naopak, stojíme zde před lidmi s odlišným fungováním a odlišným nastavením různých psychických funkcí (podobně jako se uplatňováním odlišných psychických funkcí vyznačují lidé výrazně uměleckého zaměření, nekonformní jedinci, výrazně dominantní osobnosti apod.). Pro tuto skupinu osob se začal – z nedostatku vhodnějšího pojmu – používat název “nadaní lidé” (gifted people, gifted adults), byť je často toto pojmenování matoucí a rozhodně nechce říci, že by ostatní lidé mimo tuto skupinu snad nedisponovali nadáním či talenty. Vhodnější pojem zatím zkrátka nemáme k dispozici.

Množství těchto nadaných jedinců v populaci můžeme jenom odhadovat. Samozřejmě neexistuje žádná ostrá dělící čára, jedná se spíše o kontinuum, kdy na jedné straně hranice ubývá míra projevů “nadaných lidí” (popsaných níže), na druhé straně přibývá. Typicky se odhaduje počet nadaných jedinců v populaci mezi 3-5% (šířeji mezi 2-10% populace). Z tohoto rozpětí je zjevné, že nižší číslo zahrnuje spíše výrazně a mimořádně nadané jedince, vyšší spíše lidi s určitými aspekty nadání. Každopádně je to počet až překvapivě vysoký – převedením na podíl vysokoškolské populace v ČR můžeme odhadnout, že pětina (!) této populace může mezi nadané jedince spadat, a to i při velmi konzervativním odhadu a zohlednění faktu, že mnoho nadaných jedinců vysokoškolské vzdělání nemá. To je více než dobrým zdůvodněním, proč bychom se (my, kteří se problematikou nadání zabýváme, ale i pedagogové a další odborníci) měli neustále snažit upozorňovat na specifika nadaných lidí a seznamovat s nimi je samotné i veřejnost, protože nadání – jak ukážeme dále – s sebou přináší nejen výhody, ale také specifickou psychologickou situaci: výzvy a problémy, s nimiž se takoví jedinci potýkají, ale také možnosti a potenciál, o kterém by se měli co nejdříve dozvědět, aby jej mohli co nejvíce rozvinout.

OSOBNOST A VLASTNOSTI NADANÝCH LIDÍ

Následující text podává popis idealizované nadané osobnosti, silně projevené ve všech psychických funkcích, které mohou být nadáním ovlivněny. Mnoho nadaných osob má samozřejmě rozvinuty určité aspekty těchto funkcí více, jiné daleko méně či se v nich od běžné populace neodlišuje. Proto pokud některá z níže uvedených oblastí neodpovídá projevům jejich osobnosti, avšak ostatní ano, neznamená to nutně, že se v jejich případě nejedná o nadanou osobnost.

Velmi dobrým klíčem k pochopení nadané osobnosti je teorie profesora Dabrowského. Podle ní se nadaní jedinci vyznačují určitou odlišností ve fungování některých mozkových struktur. Touto odlišností je “nadměrná vzrušivost” (overexcitability) určitých systémů, které zpracovávají různé typy podnětů. Systémy zpracování vjemů, informací a emocí reagují u nadaných jedinců citlivěji a silněji – ať na jednoduché stimuly (kdy se nadaní jedinci odlišují v určitých vlastnostech vnímání), na vyšších úrovních zpracování informací (odlišnosti na úrovni kapacity, originality, divergence, rozumových a kognitivních schopností), tak na úrovni systému motivací a emocí. Většinu vlastností nadaných jedinců tak můžeme od nadměrné vzrušivosti odvodit a lze pomocí ní vysvětlit také spoustu specifických problémů, na které nadaní jedinci narážejí.

Konkrétně se nadaní dospělí lidé odlišují především v následujících oblastech (popisujeme pozitivní i negativní vyznění těchto odlišností):

Intelektové a rozumové (kognitivní) schopnosti

Nadaní jedinci skórují v testech inteligence v nejvyšších pásmech. Velmi dobře a rychle dokáží řešit logické a analytické úkoly. Typická je pro ně rychlost (v myšlení, řeči, vyjadřování), hloubka analýzy (vidí i problémy a vztahy méně patrné nebo pro mnohé úplně nepochopitelné), tolerance neunifikovaného pohledu (vidí např. problém ze dvou stran současně, zdánlivě protikladně) a samotná síla a přitažlivost tohoto světa – svět myšlenek, argumentů, teorií a analýz tyto osoby často silně přitahuje sám o sobě. Jeho výzvy a úkoly jsou pro nadané osoby silným zdrojem motivace. Tito lidé se vyznačují silnou představivostí, rychle a rádi se učí a disponují dobrou pamětí. Často jsou fascinováni slovy, řečí, používají netradičních pojmů a jazyka.

Negativní stránkou, související s touto oblastí, může být tendence věci přílišně analyzovat na úkor reálné aktivity, přílišné prodlévání v mentálním světě, perfekcionismus, rozčarování nad nedostatkem reálných vlastních výsledků, izolovanost nebo vztahové problémy či konflikty (které mohou být způsobeny mnoha aspekty: díky nepochopení vlastní odlišnosti od druhých a s tím souvisejícím nepochopením druhých či druhými; díky považování inteligence za klíčový aspekt v hodnocení člověka a s tím související povýšenosti; díky neschopnosti nebo neochotě lidí v okolí akceptovat jedince s intelektovými schopnostmi vyššími, než mají oni sami).

Divergence (nekonformita) v myšlení a jednání

Tato oblast zahrnuje schopnost vytvářet neobvyklá, originální a specifická řešení, postoje a názory. Souvisí s ostatními vlastnosti nadaných osob (hloubka analýzy, zvýšená senzitivita, vysoké morální standardy). Nositelé těchto vlastností jsou často vysoce nezávislé osoby a originální myslitelé, kteří mají ve své oblasti díky této inovativnosti velmi dobré až převratné výsledky (vědci, analytici, inovativní manažeři, podnikatelé, vynálezci, umělci). Ruku v ruce s originalitou a neobvyklostí jde také nadšení a síla, s jakou jsou tito lidé odhodlaní tyto své názory a inovace prosazovat.

To se dotýká negativních aspektů této oblasti – konfliktnosti, neuznávání autorit, extremity ve sporech, odhalování reálných příčin a motivů v situacích, kdy to není společensky očekáváno apod. Jen velmi obtížně dokáží některé typy nadaných osob přijmout názory a rozhodnutí ostatních (např. nadřízených), o kterých jsou přesvědčeni, že jsou nedostatečně promyšlené nebo špatné. Svět myšlenek a názorů (a příčin, které stojí za nimi), oblast pravdy, vhodnosti a opodstatněnosti jsou tak pro tyto lidi často zásadnější než sociální aspekty situací a běžná, většinou lidí očekávaná konformita (nedokáží např. přijmout špatné rozhodnutí nadřízeného s postojem “nebudu vytvářet konflikt”, “nebudu na sebe upozorňovat” “teď to není vhodné”, ale typicky vyjádří svůj názor).

Vysoká perceptivita, schopnosti vnímání

Konkrétní vlastnost vysoké perceptivity zahrnuje jednak silnější vnímání jako takové, jednak rychlejší a hlubší zpracování těchto vjemů. Vysoce vnímaví jedinci jsou často velmi citliví k určitým typům vjemů, které vnímají z hlediska standardů ostatních lidí až nepochopitelně silně. To se může projevit jak v pozitivní stránce (výtvarné nebo hudební umění, velmi dobrý hudební sluch, silný výtvarný talent, kreativita), tak ve stránce negativní (přecitlivělost na určité vjemy, zvuky – např. neschopnost usnout za tikotu hodin, neschopnost se soustředit v tlaku nepohodlného oblečení, vysoká citlivost na pachy v okolí apod.). Přitom tito lidé rozhodně nejsou “neurotičtí”, jak je jim někdy podsouváno. Tato kritika má totiž stejnou logiku, jako kdyby nahluchlý dědeček kritizoval své vnuky s normálním sluchem za to, že jim vadí jeho silně zesílená televize… a že jsou tedy jistě neurotičtí.

Perceptivita se projevuje i v dalších, odvozených oblastech (v kombinaci s analytickými schopnostmi) – nadaní jedinci jsou obvykle velmi často a rychle schopni jít za “povrch věcí”, pochopit motivace ostatních lidí, mají výborné sociální pozorovací schopnosti, rychle odhalují nuance vztahů mezi lidmi např. v novém prostředí, jsou schopni rychle vnímat nesoulad mezi vnější sociální fasádou a vnitřními motivy či důvody. Často si uvědomují už několik úrovní vysvětlení a příčin ve chvíli, kdy se druzí lidé ještě ani nezačali zamýšlet… To z nich na jednu stranu činí dobré psychology a čtenáře sociálních situací, na straně druhé to může přinášet vztahové a komunikační problémy, neužívají-li těchto schopnosti citlivě (mohou druhé jedince vystrašit, zahltit, vyvolat konflikt, obzvláště pokud se u nich silně projeví také aspekt nekonformity myšlení, popsaný výše).

Vysoká perceptivita znamená také tendenci vyhledávat, preferovat a obklopovat se hodnotnými vjemy (kvalitním designem, uměním, hudbou, ale také chutěmi, vůněmi…) a preferovat vysokou estetickou hodnotu světa okolo sebe, což se samozřejmě také rovná kritice a snaze vyhýbat se tomu, co tato kritéria nedosahuje. V negativních aspektech se proto tato vlastnost může okolí jevit jako přílišné estétství, nepochopitelná kritika věcí a objektů, které “přeci dostačují”, nespokojenost s kvalitou prostředí či okolí apod.

Vysoká míra energie, motivace a vzrušení (excitability)

Nadaní jedinci se vyznačují často velkou energií, velkou motivací, kterou dokáží strhnout ostatní, někdy také rychlým osobním tempem a  překotným rytmem řeči. Dokáží extrémně dlouho udržet pozornost na řešení problémů nebo na činnosti, ke které jsou motivováni, často i na úkor dalších potřeb nebo vztahů. Obzvláště dochází k těmto situacím v prostředí, které mají pro nadaného jedince důležité atributy – výzvu, změnu, nutnost učit se, nutnost analyzovat, nutnost vyřešit problém – nebo které jsou spojeny s dalšími zde popisovanými oblastmi (perceptivita, citlivost, kreativita v myšlení apod.) Jsou to proto často dobří lídři a motivátoři, kteří dokáží strhnout ostatní lidi svým příkladem a svým nadšením. Typicky kladou velké (až perfekcionistické) nároky a očekávání jak na sebe, tak na ostatní. Silným motivátorem je pro ně prostá zvědavost, odkrývání souvislostí, nalézání řešení. Jsou to proto osoby nezávislé, autonomní, u kterých typické vzorce motivací (odměny, tresty, soutěžení, sociální souhlas) fungují méně výrazně než u ostatních lidí. Často se díky svým motivacím i dalším schopnostem vyznačují velkým množstvím zájmů a aktivit, které pro ně mohou znamenat až zahlcení (viz oblast zvýšené senzitivity).

Po stránce negativní mohou mít tito lidé problémy se seberegulací, s nalezením rovnováhy a souladu s dalšími životními oblastmi. Někteří z nich potřebují pro svou motivaci velmi silně změnu, výzvu, nové informace, nové problémy a prostředí a nedokáží dobře fungovat v oblastí rutinních, opakovaných činností. Aktivity, u kterých prvotní aspekt učení se nebo řešení problémů již vyprchal, přinášejí pro nadané jedince nudu a nízkou motivaci daleko dříve a intenzivněji než pro ostatní lidi. U nadaných lidí je totiž větší motivací “vyřešení úlohy”, “utkání se s výzvou” nebo “naučení se novému” než dobré vykonání rutinní a známé práce, radost z hodnotného výsledku spíše opakovaného úsilí apod.

Tento cyklus velkého nadšení na jedné straně, a rychlé ztráty motivace na straně druhé s sebou může přinášet problémy v pracovní i vztahové rovině (druzí lidé mohou vnímat tohoto jedince jako nekonzistentního, bez vůle a odhodlání, nerozhodného apod.). V konkrétní podobě mohou někdy uvedené projevy střídání prvků extrémní koncentrace a nadšení s demotivací a nepozorností připomínat určité symptomy z oblasti poruch pozornosti (ADD, neschopnost se soustředit nebo naopak neschopnost odvrátit pozornost od objektu, na který se soustředíme). Odborník by však měl dokázat provést diferenciální diagnostiku poměrně snadno (pokud zažíváte symptomy problémů s pozorností pouze u některých aktivit, pravděpodobně ADD netrpíte). To samozřejmě také neznamená, že by někteří nadaní jedinci nemohli zároveň trpět také poruchami pozorností nebo psychickými problémy s podobnou symptomatikou. V případě nejistoty je dobré vyhledat odborníka.

Vysoká senzitivita, emoční prožívání

Tato oblast zahrnuje ty projevy zvýšené vzrušivosti nadaných osob, které se projevují na úrovni emocí, pocitů a emočního posuzování. Nadaní jedinci jsou často lidé, kteří uvnitř prožívají (nebo podle typu osobnosti i navenek projevují) velmi silné city a emoce, ať už doprovázejí mezilidskou komunikaci, aktivity a činnosti nebo rozumovou analýzu a hodnocení. Často znají a prožívají silné emoční výkyvy nebo protichůdné emoce. Disponují obvykle velmi silným smyslem pro humor (někdy neobvyklým) a zachovávají si často hravý, kreativní, fascinovaný dětský pohled na svět a na jeho krásy. Po stránce pozitivní mohou těchto svých schopností opět využívat k velmi dobré motivaci druhých, jejich strhnutí, k argumentaci, přesvědčování a negociaci, k sebemotivaci a velmi dobrým reálným výsledkům ve své oblasti (např. umění, design, marketing, PR, pedagogika, práce s lidmi apod.). V negativním případě jim tato senzitivita může činit problém např. pokud prožívají velmi silné emoce v případě mezilidských konfliktů (obzvláště když příčiny tohoto konfliktu nehodnotí ostatní lidé nijak závažně), nebo mohou prožívat až příliš výrazné city k druhým osobám (silný hněv, silná nenávist, ale také příliš velká zamilovanost či silná náklonnost). Byť tyto city prožívají mnohdy ze zcela oprávněných důvodů, jejich mírou mohou zaskočit a zahltit jak sebe, tak druhé lidi okolo.

Vysoké morální standardy

Tato oblast úzce souvisí s vysokou senzitivitou. Silné city projevují nadaní lidé nejen k druhým osobám a k sobě, ale také k idejím, hodnotám a morálním standardům. Daleko silněji a extrémněji tak mohou hodnotit situace a své i cizí chování, které považují za nemorální, i když v posuzování ostatních lidí takové situace nebo chování často spadá ještě do přípustné “šedé zóny”, na kterou sice nejsme hrdi, ale kterou neposuzujeme nijak závažně. Tyto vysoké morální standardy mohou po pozitivní stránce opět znamenat velký potenciál jednak k vlastnímu výkonu, příkladu a motivovaní a vedení druhých lidí – z takovýchto lidí se stávají vůdci jako morální autority, nikoli prázdní rétoři nebo charismatici. Po negativní stránce samozřejmě může vysoké hodnotové očekávání od sebe sama i od svého okolí znamenat konfliktnost, negativismus, přílišný radikalismus, izolovanost, perfekcionismus nebo prožívání pocitů vlastní nedostatečnosti a problémy s vlastní sebehodnotou.

ODLIŠNOST A PROBLÉMY NADANÝCH LIDÍ

Vlastnosti nadaných lidí znamenají pro ně samotné nejenom pozitiva, velký potenciál a snadné proplouvání životem, jak by se mohlo ostatním lidem někdy zdát. Mnohé aspekty jejich fungování jsou příčinou problémů, kterými trpí buď oni sami, nebo jejich okolí. Tak je tomu ostatně u každé skupiny lidí, která se vymyká populačnímu průměru a “normalitě”. Tyto problémy jsou často ještě výraznější právě proto, že velké množství nadaných jedinců neví o specifičnosti a osobnostní odlišnosti ve svém uvažování, prožívání a každodenním potýkání se se světem. Často se pak nacházejí ve stejné situaci, jako kdyby si barvoslepý člověk vyčítal, že nedokáže rozpoznat barvy proto, že je nepozorný; nebo jako kdyby člověk s absolutním hudebním sluchem považoval své okolí za líné, protože nedokáže – na rozdíl od něj – určit absolutní výšku tónu. U takovýchto hypotetických jedinců by posuzování a chování směrem k okolí, vlastní sebehodnocení a následné konflikty a problémy byly silně ovlivněny faktem, že nevědí o pravé příčině své odlišnosti.

Proto je jednou ze zásadních úkolů poradenství a výzkumu nadaných jedinců nejen hlouběji poznávat jejich specifika a pomáhat jim adaptovat se na jejich modus prožívání, ale také šířit informace o tomto typu osobností jako takovém. Každý, kdo rozpozná z obecných popisů nadaných lidí sebe, rodinné blízké, známého, kolegu – měl by jej upozornit na tuto možnou shodu právě proto, že už samotné identifikování sebe sama jako odlišného, nadaného jedince (“je to v pořádku, že se prožívám, jak se prožívám”) bývá jedním ze zásadních zdrojů sebehodnoty a rozvoje vlastního potenciálu nadaných lidí.

Na určité okruhy obtíží nadaných jedinců jsem upozornil výše. Protože jsou však výše popsané oblasti pouze uměle oddělené kategorie pro snadnější pochopení odlišností nadaných lidí, většina reálných problémů a potíží probíhá napříč těmito oblastmi a se všemi souvisí. Na jaké obecné problémy mohou tedy nadaní lidé narážet? Je jich celá řada, nejčastější to jsou:

  • perfekcionismus
  • pocit nedostatečného vlastního výkonu, nedostatečného naplnění svých potenciálů (“čím více dokážu, tím více si uvědomuji, kolik bych ještě dokázat mohl…”)
  • izolovanost, osamocení, pocity odcizení od ostatních, nedostatečná schopnost komunikovat s okolím (chápat jej a být jím akceptován), málo důležitých vztahů a neschopnost je vytvářet a udržet
  • balancování mezi extrémními polaritami v nejrůznějších aspektech:
    • pocit výlučnosti (a problémy, které tento pocit přináší) x pocit nedostatečnosti, velké nedokonalosti ( “čím více vím a dokážu, tím více začínám tušit, kolik toho ještě nevím a nezvládnu…”)
    • pocit apatie, prázdnoty, demotivace x silné emoce, silné city
    • extremita v názorech, originalita, nekonformnost x touha někam patřit, silná potřeba socializace a hlubokých vztahů s druhými
    • hledání a neustálé vstupování do nových oblastí zájmu a aktivit (“renezanční” osobnost) x nutnost vydržet v jedné oblasti, být konzistentní, naučit se zacházet také s rutinou jako předpoklad výsledků = kde je hranice flexibility a kreativity a kde začíná fluktuace a povrchnost?
  • silné prožívání existenciálních otázek po smyslu, seberealizaci a tvorbě (zhodnocení svých talentů, využití svých nadání pro sebe i pro druhé), strach ze špatného nebo nedostatečného využití svého nadání
  • obtíže při kontaktu s autoritou a ovládání své nekonformní povahy v určitých sociálních situacích
  • obtíže s hledáním vlastního místa v pracovní oblasti (pracovní identity, povolání, zaměstnání), protože motivační systémy, firemní hodnoty ani segmentace pracovních rolí často neodpovídá očekáváním a požadavkům nadaných osob
  • emoční problémy, úzkost, deprese související s neúspěchem nebo problémy v určitých životních oblastech nebo se zvýšenou empatií k druhým lidem a jejich problémům, kterou nadaní jedinci disponují (související s ostatními oblastmi, popsanými výše a především se zvýšenou senzitivitou nadaných osob)
  • problémy s vnitřní motivací
  • problémy vycházející z nedostatečného poznání vlastní (nadané) osobnosti a z neznalosti jejich specifik (související často se socializační a normativní tendencí našeho okolí a (ne)akceptací specifik a odlišností druhými lidmi = buď jako my a budeš šťastný)

NADANÉ DĚTI A NADANÍ DOSPĚLÍ

Na rozdíl od podpory a poradenství nadaným dospělým, které je u nás velmi nedostatečné, je podpora nadaným dětem a dětem s různými talenty poměrně dobrá. Existuje mnoho vzdělávacích programů, nadací a svépomocných skupin, které poskytují rady v této oblasti jak rodičům, tak pedagogům a nadaným dětem samotným. Přesto však mnozí lidé, kteří přicházejí s nadanými dětmi do kontaktu, ne úplně správně chápou podstatu nadání těchto dětí.

Je zřejmé, že nadané děti nezahrnují nějakou jednolitou skupinu osobností. Nejčastěji (a bohužel někdy i výhradně) se nadání u dětí chápe pouze jako kvantitativní zrychlení jejich vývoje. Proto se i poradenství nadaným dětem poměrně dobře poskytuje – k osmiletému dítěti s určitými schopnostmi na úrovni dvanáctiletého se prostě budeme v určitých aspektech chovat jako ke dvanáctiletému. Taková skupina dětí, jejichž nadání je “pouze” akcelerovaný vývoj, určitě existuje. V současné době se však odborníci domnívají (a potvrzují to i mnohé longitudinální studie), že u velkého množství nadaných dětí je – stejně jako u nadaných dospělých – pojetí akcelerovaného vývoje pouze určitým pomocným příměrem, který můžeme použít, abychom vysvětlili jejich situaci okolí, ale ve skutečnosti se jedná o odlišný typ osobnosti, která se v mnoha procesech podobá osobnosti nadaného dospělého. (To samozřejmě neplatí, pokud hovoříme pouze o specifickém nadání v určité vymezené oblasti, které bychom pro zjednodušení a odlišení nazývali spíše talentem – např. umělecky, pohybově či jazykově talentované děti).

Pro pochopení argumentu “vývojové akcelerace” (a jeho nedostatečnosti) si musíme uvědomit, že (1) všechny děti se od sebe liší v kvantitativní míře svých schopností, avšak zároveň (2) všechny děti se v těchto schopnostech určitým způsobem vyvíjejí. Velmi inteligentní osmileté dítě může vyřešit úlohy určené pro dvanáctileté. Avšak i průměrné osmileté dítě, které tyto úlohy dnes nevyřeší, je vyřeší poměrně hravě za čtyři roky. A to je pro mnohé lidi v chápání inteligence matoucí. Právě jako zachycení rozdílu mezi mentální úrovní dítěte (např. na 12 let) a jeho skutečným věkem (8 let) vznikla první pojetí inteligence (mentální věk se dělil skutečným věkem a násobil stem). To nám ale nic neřekne o tom, zda se jedná skutečně o dítě se zrychleným vývojem (které se stane průměrně inteligentním dospělým, ale stane se jím DŘÍVE), nebo o dítě s vyšší úrovní rozumových schopností (kterými bude dále disponovat i v dospělosti). Stavět inteligenci či nadání a vývojovou akceleraci na stejnou úroveň je vlastně totéž, jako bychom našemu kamarádu, který se – na rozdíl od nás – velmi dobře domluví italsky, říkali: “ty nemluvíš italsky lépe než já, ty jsi pouze akcelerován v učení tomuto jazyku”.

 Pojetí “vývojového zrychlení” bývá také zástěrkou rovnostářského chápání intelektových a vývojových odlišností, které – bohužel i dnes – zastávají také někteří pedagogové, kteří si typicky odmítají přiznat, že se lidé od sebe skutečně liší v míře, kterou jim byly různé schopnosti dány (protože tvrdí, že veškerý vývoj dítěte je dán především vhodným prostředím a tedy učením, které zprostředkují oni – geniální učitelé) a odmítají myšlenku, že každý potřebuje pro své individuální (vrozené i učením rozvíjené) talenty vytvořit co možná nejindividuálnější specifické prostředí, tak aby mohl tyto talenty co nejlépe rozvíjet. Jak prospěšné by bylo pro mnohé zastánce rovnostářské pedagogiky přečíst si pohádku O ošklivém káčátku… Naštěstí se objevuje stále více osvícených učitelů a odborníků, kteří chápou potřeby nadaných dětí a význam individualizovaného prostředí pro rozvoj jejich nadání.

Někteří pedagogové i rodiče mají tedy představu, že z nadaného dítěte vyroste normální dospělý jedinec, ovšem časově dříve než z běžného dítěte (protože dítě je vývojově akcelerováno). To se samozřejmě může v některých případech stát. Longitudinální vývojové studie však ukazují, že je tomu velmi často jinak – z nadaných dětí vyrůstají nadaní dospělí, jejichž osobnost a celkové fungování je od ostatních dospělých stejně odlišné, jako je fungování tohoto typu nadaných dětí od dětí normálních. Logicky z dětí s hudebním sluchem vyrůstají dospělí s hudebním sluchem a z dětí s výrazným jazykovým talentem vyrůstají dospělí, kteří zvládnou cizí jazyk také snadno. Není důvod se proto domnívat, že by nadání a vysoká inteligence byla v tomto ohledu nějakou výjimkou.

Nadané děti proto nepotřebují pouze specifický přístup a individuální podporu svým výrazným talentům. Nepotřebují pouze jejich věku přizpůsobenou formu poradenství s problémy vlastní odlišnosti od ostatních vrstevníků a s komunikací s okolím. (Mimochodem, kolik dospělých má odvahu si otevřeně přiznat, že jejich komunikačními problémy s nadaným dítětem mohou být spíše odrazem jejich vlastního (=těchto dospělých) paušalizujícího přístupu a “normalizujícího” očekávání? Neschopnost dospělých flexibilně se přizpůsobit svérázu individuality nadaného dítěte lze bohužel vždy snadněji vydávat za problémy v chování tohoto dítěte.). Nadané děti potřebují (na své úrovni, s ohledem na svůj věk) pochopit, že jejich osobnost funguje odlišně. Že jsou odlišné. Že nejsou pouze “šikovné”, že jsou nadané.

NESNADNÝ PŘECHOD NADANÝCH DĚTÍ DO NADANÉ DOSPĚLOSTI

Nadané děti potřebují poznat svá specifika a odlišnosti, protože právě v adolescenci a později v dospělosti, kdy už ustala podpora těmto dříve nadaným dětem, jim mohou nastat obtížné časy. Již se nejedná o to, zapsat se do co nejvíce “zajímavých a kreativních kurzů”. Už se nejedná o to “mít jedničky”. Začíná se jednat o skutečnou realizaci vlastního potenciálu a jeho využití v reálných aktivitách, ve službě a pomoci druhým, v povolání, v konkrétních a praktických činnostech. Již se netleská za talent samotný (jako na školní soutěži kreseb talentovaných dětí) – tleská se za reálný přínos, za reálnou inovaci, za reálnou pomoc.

Přechod do tohoto nového světa je pro nadané mladé dospělé ztížen právě všemi výše uvedenými vlastnostmi jejich nadané osobnosti (multitalentovaností, zvýšenou citlivostí, velkým až perfekcionistickým očekáváním, vysokými morálními a pracovními standardy, vysokou inteligencí a chápavostí apod.). Představte si, jak obtížná je volba povolání pro někoho, kdo nevybírá ze dvou svých silných zájmů a talentů, ale koho zajímá dvacet oblastí (navíc zcela odlišných) a kdo ví, že ve všech těchto oblastech má reálnou šanci stát se velmi dobrým nebo výjimečným…přesto si však musí vybrat. Představte si, jaké pocity zažívá nadaný člověk s vysokými morálními standardy a perfekcionistickými představami, když se setká s nedokonalými nadřízenými, protěžováním známých, nečestnými praktikami a nefunkčností a zbytečností mnoha aktivit a procesů ve svém zaměstnání, které má často problémy zvládnout i ostřílený zaměstnanec. Sociálně bystrý, avšak nekonformní nadaný člověk, který na první schůzi s nadřízeným rozkryje zdánlivě dobře skryté  motivy nadřízeného a slabiny jeho plánů, si obdiv ani popularitu nezískává. A podobně.

Nadaní dospělí – zvláště pokud nebyli nikdy identifikováni jako nadané děti – proto často potřebují poradenství anebo alespoň dobrou znalost své specifické osobnosti a sdílení s někým, kdo jejich problémy dokáže pochopit, ať je to podobně nadaný kolega nebo parta bývalých spolužáků. Uvědomme si totiž, že ke všem problémům, tématům a otázkám, nastoleným výše, se s dospělostí objevují nová dilemata, související s vlastním sebehodnocením a pohledem na oblast lidských rozdílů nebo hodnot. Často se mnozí nadaní lidé vůbec odmítají smířit s tím, že by se mohli vyznačovat něčím výjimečným (“Kdo jsem já…”, “Nejsem Einstein…” “Prosím vás, já se svými problémy?”), jiní lidé vnímají nadanost dokonce jako něco spíše negativního (“nepraktičtí intelektuálové” “ti, co mají všechno zadarmo”) a myšlenka, že by dokonce oni sami měli do této skupiny patřit, je rozhodně nečiní nadšenými. A právě proto je třeba těmto lidem nabízet informace a podporu. Jejich výjimečný potenciál – je-li správně uchopen – může být totiž často realizován takovou měrou, že mnohonásobně vynahradí všechny obtíže a odlišnosti, které nadaný jedinec prožívá.

MÁ CESTA K PORADENSTVÍ V OBLASTI NADÁNÍ

Poradenství nadaným lidem jsem se začal věnovat z několika důvodů. Prvním je ten, že poradenská podpora nadaným dospělým (stejně jako jejich výzkum) je u nás nedostatečná. To mě zaráželo, hlavně v porovnání s poměrně dobrou situací v podpoře a pomoci nadaným dětem.

Druhým důvodem byl fakt, že jsem se s poměrně velkým počtem nadaných lidí často setkával, ať už v osobních vztazích na půdě akademické a umělecké, tak v profesním životě. Přes značnou rozdílnost těchto osob, jejich odlišné hodnoty a životní styly, jsem viděl podobné projevy, podobné problémy a uvědomoval jsem si typická témata. Mnohem později jsem narazil na zahraniční literaturu o nadaných dospělých lidech a fascinovalo mě, jak dobře zde popisované teorie a výzkumy odpovídají tomu, s čím jsem se dříve setkával. Potvrdil jsem si, že tyto studie a popisy chování a projevů nadaných lidí nejsou pouze jakési umělé teorie akademiků, ale že jde o výzkumy, popisující opravdovou realitu. Jimi popsaná témata, oblasti a projevy jsem znal ze své zkušenosti a setkával se s nimi.

Vždy jsem se navíc ve svých psychologických aktivitách orientoval spíše tzv. pozitivním směrem – nikdy mě příliš profesně nezajímala léčba psychických poruch a dosahování normality u psychických chorob. Naopak mě zajímal rozvoj osobního potenciálu, rozvoj možností, seberealizace mých klientů, budování něčeho nového, byť se tato seberealizace normalitě naopak často vzdaluje. Toto zaměření stojí i v jádru mého filozofického přístupu k psychologii a psychologickému poradenství. Pro tento soulad a výše zmíněné důvody jsem si proto postupně oblast nadání vybral jako svou specializaci.

Je to pro mě oblast velmi naplňující, protože setkávat se s nadanými, inteligentními a talentovanými lidmi (přes všechna specifika, problémy a komunikační svéráz, které taková nadanost přináší) je vždy mimořádně inspirativní. Budu rád, pokud budu moci přímo či zprostředkovaně (např. zdroji literatury či odkazy na další užitečné informace či weby) pomoci vám či nadaným lidem ve vašem okolí k plné realizaci potenciálu, schopností a neuvěřitelných možností, které s sebou nadání přináší. Pokud se setkáme osobně ke společné práci, moje radost bude dvojnásobná.